Sudety

Skvělá antalogie našich dnešních a troufám si tvrdit, předních spisovatelů. Téma Sudet bylo zde dlouho tabu a myslím, že dodnes se s tím naše společnost nevyrovnala. Povídky ze všech oblastí sudetského území, ať Šumava, jižní Morava, Ústecko či Jesenicko, kde se prolínaly oba národy, kde spolu koexistovaly, někde v napětí, v přátelství, v nenávisti, v lásce, ale němci i češi na tomto území žili dlouho a hlavně vedle sebe. O tom všem jsou tyto povídky, o obyčejných lidech, o jejich nelehkém životě, protože daleko od Prahy, blízko hranic se nežilo lehce. Všechny povídky se mi líbily, některé pochopitelně více jiné o něco méně, ale všechny byly výborně napsané. Klabouchová, Tučková i Klevisová dokazují, že jsou prostě TOP spisovatelky. Asi nejvíce bych vypíchnul dvě povídky a to S křížkem po funuse (protože miluju Šumavu a její pověsti) a Čas raků (vzpomínky a nostalgie jsou prostě svině), ale bylo by nespravedlivé opomenout všechny ostatní. Je moc dobře, že byla tato antalogie napsána a že se připomíná budoucnost Sudet a jejich obyvatel a je úplně jedno, zda to byli němci nebo češi, byli to sudeťáci. "Tady je slyšet všechno. I vlastní sredce slyšíš bít. A to je největší dar Lojzi. Kde řve lidská huba,tam srdce mlčí a duše se snadno ztratí," pohladí ho děda Wenzl pokaždé po rozcuchaných světlých vláskách třemi prsty své pravé ruky. Co na závěr musím hodně ocenit, je vazba knihy, která je nádherně zpracovaná, jak ilustracemi Jaromíra 99, tak ale hlavně mapou Sudet, když držíte knihu v rukou a přejíždíte palcemi po deskách knihy.

Sudetská antologie s příspěvky známých českých autorů je nesmírně zajímavou knihou pro našince, který se v tzv. Sudetech narodil. Musela to být zejm. v první polovině 20. století území vykořeněných osudů a rozbitých vztahů naplněných nevraživosti, podezříváním, nedůvěrou. Ne-li přímo nenávistí. Vedle přirozené lidské inklinaci k normálnímu sousedskému soužití. "Náš sen nebyl jejich snem." J. RUDIŠ, Zákupy Sarajevo (3,5) - nádražáci, Čech Alois a Němec Rudolf. Žádný neměl rád bílé podkolenkáře. Následovníka trůnu i s hraběnkou zastřelili někde v Sarajevu a Aloise i Rudolfa spolkla historie konce rakousko-uherské říše. Obyčejný příběh obyčejných lidských životů v předvečer války. P. DVOŘÁKOVÁ, Oh Gott (5) - kvazi erotická rakouskouherská humoreska, u které jsem se po dlouhé době zase zasmála pěkně nahlas. P. KLABOUCHOVÁ, S křížkem po funuse (Šumava) (4,5) - tklivým způsobem Petra zachytila věcnost šumavských hor a lesů v toku času a dějin. “Až už nic z toho kolem nebude, až tahle bolavá země stokrát změní jméno i jazyk a jenom ty modravé kopce okolo budou dál pamatovat, oni tu pořád budou.” M. HAJDOVÁ, Hlasy jara (3,5) - mladý člověk v mlýnském kole osudu vymění svůj příběh v Sudetech za příběh ve velkoměstě. A historie mu píše jinou píseň. L. KYŠA, Kamarádi (4) - ve válce kamarádi ani kamarádství dlouho nepřežijí, když do něj vstoupí politika… “Nemusíme střílet. Můžete odejít. Pryč odsud, začít… J. KATALPA, Mandl (5) - Úslavice. První vlaštovky objevující Sudety, tehdy ještě svorně osídlené Čechy a Němci 1. sv. válka už ale zasela první hluboké kořeny. První válečný veterán, první novousedlík z Itálie, první národnostní rozepře v Sudetech, první tragické konce. M. VRBA, Elbemann (5) - Vrba ukazuje na archetypálním vzorci silu lásky, která nejen hory přenáší, ale překračuje pozemní hranice a nedbá na rozdíly národnostní, územní či politické, které lidem vštěpují, kdo je dobry a lepší nebo špatný. Protože je odjinud. M. KLEVISOVÁ, Moje budoucnost (4,5) - “Když mám hotovo a vylézám z vody, najednou vím, že ve svém těle nejsem sama. Brzy v něm budou bít dvě srdce. Těžko říct, jak si tím můžu být tak jistá… ale jsem. V tu chvíli necítím nic, než naději”. Lidská bytost instinktivně chrání svůj plod, bez ohledu na okolnosti a situaci… D.J. ŽÁK, Bukanýři Šumavy (-) Němčour, židáček a Čecháček, a pak ještě jeden malující starousedlík. Hotoví 4 mušketýři. vlastně bukanýři. A zmrzlina. S Žákem jsme nějak minuli. K. TUČKOVÁ, Čas raků (5) - Kateřina jako jediná nám připomíná osudy tehdy chudých jihomoravských Sudet. Snad je to tím, že oblasti, které popisuje, důvěrně znám - Thaya/Dyje - Mikulov - Mušov - Dyje/Thaya. Vodní dílo Nové Mlýny o třech oddělených nádržích, vč. té Mušovské, vzniklo před více než 40 lety o rozloze větší než 3000 hektarů. Spolklo lužní krajinu a mokřady v povodí řek Dyje, Svratky a Jihlavy, a z mapy vymazalo celou vesnici Mušov. A ochladilo celkové klima této bohaté viniční oblasti. Z Mušova zůstal jen kostel, ke kterému lze údajně dojít suchou nohou, když je málo vody. Já to ještě nezkoušela. Nejdřív byli vyhnání původní obyvatelé, nakonec zbourána samotná vesnice. Kde život započal, tam by měl i skončit...