Sucho

"Existuje taková teorie, které se říká Zvířetem za tři dny, a podle ní - " Tak to mě bavilo. Katastrofický román, který se dobře četl a nakonec situace, která tam nastala, se myslím dost přibližovala tomu, co by se skutečně dělo, kdyby velká oblast Země zůstala znenadání zcela bez vody. I když možná lidé by se chovali ještě hůř. Ano, všichni věděli, že je málo vody, že se s ní musí šetřit, ale že to někdo uzavře zcela, je zastihlo nepřipravené. Líbilo se mi střídání pohledů jednotlivých postav, nikde při čtení nic nedrhlo a nerušilo, příběh byl přiměřene napínavý a hodila se i troška filozofování. Román je určen pro mladé a proto jsou hlavní hrdinové, kteří se v knize snaží zachránit, teenageři. Po přečtení "Strachu" od. F. Thillieze jsem nutně takové čtení potřebovala, i ten závěr mě potěšil. "A konečně jsou tu stíny. To jsou ti, kteří se pohybují uličkami tiše, vyhýbají se očnímu kontaktu, na každém kroku se bojí, že je někdo pozná a obviní je z něčeho hrozného, nevýslovného, co udělali, aby přežili. Ti, kteří se nedokáží podívat na druhé, protože nejsou schopni obstát sami před sebou."

"Jestli jí nezabije požár, zemře tady žízní. Přesto se k ní otočím zády a odejdu. Protože jsem se rozhodla. Jestli musí zemřít, aby bratr žil, tak jí vodu vezmu a nechám ji zemřít. Henry měl pravdu. Někdy přežijí zrůdy. A já jsem teď zrůda." str. 342 Bylo parádní sledovat přerod hlavních postav a přehodnocování jejich žebříčku hodnot. Na začátku krize, kdy přestane téct voda a v blízkém okolí není ani žádný přírodní zdroj (řeka, jezero, nádrž), jsou postavy charakterově zařazené, ale vlivem událostí se všechny mění - někdy k horšímu, někdy k lepšímu. Potvrzuje to staré známé pravidlo, že bez tmy není světla a naopak... Potud naprosto skvělé a bravurně podané. Autoři opět lidské pokolení nešetří... Upřímně já si při čtení ani po dočtení rozhodně kontrolovat zásoby vody u nás doma nebyla, protože stejně jako autoři dobře vím, že pokud by zásoby byly dostatečné (například naplněná jímka na zalévání), stejně se kdykoli může cokoli zvrtnout - třeba rabující sousedé (ano, o většině z nich nemám moc vysoké mínění)... V krátkém horizontu (v našich českých podmínkách bych to spíš viděla na delší horizont) se ani nedá spolehnout na pomoc našich vládních činitelů - stejně jako v knize by určitě jen rozsévali moudra v podobě vládních opatření, která by neřešila ani prd (úplně to vidím - spousta upozornění na to, že se máme všichni zásobit vodou, ale kde jí vzít, to už by nám neřekli), zato stanné právo by bylo zavedeno prakticky okamžitě... Co mi u Sucha maličko vadilo, že dorost dokáže vyřešit víceméně všechno, zatímco jejich rodiče jdou velmi rychle do kopru... Chápu - je to daň za to, že kniha je určená především mládeži, ale tentokrát to na mě bylo prostě moc... A další maličká výtka překladateli - strýc Bobek? To jako vážně? V anglickém originále předpokládám "uncle Laurel", no nevím, nevím, jestli se za každou cenu držet doslovného překladu. I ten strejda Kopr by asi byl výstižnější překlad :-) Ostatně ani strýc Herb přeloženo nebylo, takže Bobek mi při každém svém výskytu vážně drásal oční bulvy... Ale jinak velmi podařené! "Nebyla to Jacqui, kdo nám řekl, že lidské tělo tvoří z šedesáti procent voda? Teď už vím, co je ten zbytek. Zbytek je prach, zbytek je popel, je to smutek a je to žal... Ale to, co nás v tom všem, navzdory tomu všemu, spojuje dohromady... je naděje. A radost. A studnice všeho, co může teprve přijít." str. 380

Dočteno.... Než se pustím do psaní komentáře, byla jsem znovu zkontrolovat KOLIK mám minerálek ve spíži.... Jak to napsat ? Myslím, že od přečteného Dne Trifidů jsem nic tak dobrého na podobné téma nečetla. Každý si bude pamatovat kde byl, když došla voda....nepravděpodobné ? Opravdu tak nemyslitelné, že otočíme kohoutkem a voda nepoteče a elektřina záhy také vypne? Právě ta uvěřitelnost z této knihy a z tohoto příběhu, vytvořila úžasnou sondu do psychologie jednotlivých postav. Za jak dlouho z nás vyprchá lidství, tváří v tvář nelidskému zápasu? Četla jsem pozorně, ale překotně, určitě po čase přečtu znovu, protože jedna rodina mi tak nějak vypadla ze zorného pole a nevím, zda i její příběh autoři završili. Před jejich fantazií a schopnostmi vystavět osudy na pozadí možné katastrofy, kloním hlavu. Děkuji za naprosto výjimečný zážitek. Existují místa, kde maminky malé děti "myjí" pískem. Snad i příběhy v této knize pomohou, abychom se na vodu začali dívat jinak. Úryvek: "Nejhorší na tom, když člověk udělá něco neomluvitelného, je to, že se to nedá vzít zpátky. Jako když se rozbije sklenice. Už se nedá znovu spojit. Nejlepší, co může člověk udělat, je zamést to a doufat, že nešlápne na střípky, které tam zůstaly. "