Bez citu

Druhý díl čtenáře opět zavede do světa, kde rodiče mohou rozhodovat o rozdělení dítěte od třinácti do sedmnácti let. Známé i nové osoby příběhu bojují své velké i malé bitvy o život. Mnoho myšlenek o vzniku a trvání společnosti, o bytí, existenci, právech a etice skutků. Některé postavy jsem si oblíbila a musela je během čtení opět opustit. Strhující finále. V hlavě se mi rojí jedna myšlenka týkající se práva na život za druhou a to je vlastně velmi dobré poselství knihy. Mrazivé jsou manipulativní reklamy a zprávy z námi známého světa. Zbývá doufat, že nás budoucnost nerozdělí. Ve všech významech slova.

Konečně jsem se dočkala druhého dílu a .....(vůbec nechápu, kdy se to stalo) jsem na jeho konci. Pocity? "Wow! Ty brďo! Skvělé! Bože teď to přeci nemůže skončit! Pecka! Přátelé, já si četbu této knihy neskutečně užila a to podotýkám, nikdy bych nečekala, že mě žánr dystopie tak zaujme. Vše je do posledního detailů promyšlené, děsivě propracované, skvěle vykreslené, čtivé a doslova přichystáno pro třetí díl. Kritický hodnotím vazbu knihy a velikost písma. Tady se šetřilo na nepravém místě, i mladí lidé trpí poruchami zraku.