Objednávka

Stávám se sám sebou

88 % (54)

Kniha - vázaná s laminovaným potahem

Skladem > 5 ks

Možnosti doručení a platby

449 Kč386 Kč

Ušetříte 63 Kč

Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: „Ahoj, Vosypko!“ Ale dívčin otec mu ve snu vysvětluje, že tenhle pozdrav dívku zraňuje. V Yalomovi se...
Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka...

Stávám se sám sebou

vázaná s laminovaným potahem

449 Kč386 Kč

Podrobnosti

O knize

Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: „Ahoj, Vosypko!“ Ale dívčin otec mu ve snu vysvětluje, že tenhle pozdrav dívku zraňuje. V Yalomovi se tehdy zrodila empatie. Tato kniha není pouhým popisem jednoho života. Yalom se v ní vrací ke svým klientům a ke knihám, které napsal. Důležité jsou ale hlavně vztahy, které prožil a prožívá. Mluví v ní o své ženě, s níž se seznámil...
Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: „Ahoj, Vosypko!“ Ale...
Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: „Ahoj, Vosypko!“ Ale dívčin otec mu ve snu vysvětluje, že tenhle pozdrav dívku zraňuje. V Yalomovi se tehdy zrodila empatie. Tato kniha není pouhým popisem jednoho života. Yalom se v ní vrací ke svým klientům a ke knihám, které napsal. Důležité jsou ale hlavně vztahy, které prožil a prožívá. Mluví v ní o své ženě, s níž se seznámil díky tomu, že ho jeho kamarád vtáhl do okna domu, kde se konala party její rodiny, a s níž žije více než 65 let. Vrací se k různým cestám, které se svou ženou uskutečnil, ať už to byly líbánky, na kterých si půjčili starou Vespu a projeli Francii, nebo cesta na Bali, kterou oslavili, že jejich nejmladší dítě odešlo z domu. Reflektuje svůj život i svou práci, smutně mluví o rozpadu manželství svých dětí a o tom, jak s Marylin budovali svůj vztah a překonali různé krizové momenty. Jeho kniha je také vzpomínkami oboru. Zmiňuje v ní řadu významných psychologů, s nimiž se setkal a spolupracoval, a také své kolegy, od nichž se i dnes učí novým přístupům. Se čtenářem se loučí jako starý muž, který bere občasné výpadky paměti jako jistou výhodu. Knihy, na které pozapomněl, si může přečíst znovu. Irvin D. Yalom je emeritním profesorem psychiatrie na Stanfordově univerzitě. V Portále vyšly jeho knihy Lži na pohovce, Existenciální psychoterapie, Když Nietzsche plakal, Máma a smysl života, Chvála psychoterapie, Láska a její kat, Každý den o trochu blíž, Léčba Schopenhauerem, Problém Spinoza a Hovory k sobě. V časopise Psychologie dnes vyšla jeho povídka Volám policii.

Hodnocení

88%

(54)

Hodnotilo 54 čtenářů
Ve spolupráci s
Ve spolupráci s Databazeknih.cz

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Recenze

Čtenářská recenze

6

20.1.2019
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později. Přestože se nakonec psychoterapii profesně nevěnuji, z jeho děl čerpám spoustu inspirace pro svou práci i do života a nenechala jsem si utéct žádnou jeho knihu. V těchto vzpomínkách Yalom svým čtenářům poskytuje intimní a poutavý vhled...
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později....
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později. Přestože se nakonec psychoterapii profesně nevěnuji, z jeho děl čerpám spoustu inspirace pro svou práci i do života a nenechala jsem si utéct žádnou jeho knihu. V těchto vzpomínkách Yalom svým čtenářům poskytuje intimní a poutavý vhled do způsobu, jakým myslí, cítí a žije. Hned na začátku cituje z Dickense: „Protože jak se stále víc blížím ke konci, putuji kruhem stále blíž k počátku. Zdá se, že je to jakési uhlazování a příprava cesty. Mého srdce se nyní dotýká mnoho vzpomínek, které dlouho spaly...“ Je neskutečně otevřený. Ve své knize dělá totéž, co ve své soukromé praxi, na prvním místě je u něj autenticita, navazuje vztah: dělí se se čtenáři nejen o své vzpomínky, ale i obavy, selhání, co ho těší, kde čerpal inspirace a jak přemýšlel při psaní jednotlivých knih (už teď vím, že si je určitě postupně přečtu znova). Díky jeho schopnosti sebereflexe dává nahlédnout i pod pokličku prožívání stáří a s ním souvisejících neduhů. Podle I. Yaloma v životě prožíváme dva strachy z opuštění. Jeden z nich je strach ze smrti, který se obvykle objevuje ve zlomových okamžicích, nebo na sklonku života. „Smrt je něco jako určitý druh přednášejících. Neslyšíte, co říká, dokud si nesednete do první řady.“ Konečnost života vybízí k tomu, abychom ho prožili s co největším smyslem. A čím dřív si to uvědomíme, tím lépe, protože můžeme ještě něco změnit. „V Pohledu do slunce popisuji koncept „zčeření hladiny“ jako způsob, jak zmírnit úzkost ze smrti. Každý z nás, často nevědomky, vytváří soustředné kruhy vlivu, které mohou zasáhnout jiné lidi v příštích letech, dokonce generacích. Vliv, který máme na jiné, se předává podobně jako čeření na hladině rybníka, které se šíří stále dál, až už není vidět, ale na nanoúrovni stále pokračuje.“ Právě v Pohledu do slunce se můžeme dočíst: „Z tohoto světa si nemůžete s sebou vzít nic z toho, co jste dostali; můžete si odnést pouze to, co jste dali.“ A tuto knihu napsal starý moudrý muž, jehož moudrostí a myšlenkami se můžeme inspirovat. „Často se sám sebe ptám: Proč stále přijímáš pacienty? … Je to tím, že svou práci mám příliš rád na to, abych se jí vzdal dřív, než budu muset. Cítím, že je výsada být zván do intimního života tolika lidí, a po tolika desetiletích si myslím, že v tom možná začínám být dobrý.“ “…ten poslední odstavec, k němuž se blížím ve mně budí strašné výčitky. Vždycky jsem měl v hlavě štos knih, které čekaly, až je napíšu, ale už to tak není. Cítím, že jakmile dokončím tuto knihu, další už na mě nebude čekat.“ Těžko se mi s tím smiřuje, ale nezbývá než zatleskat. Díky za všechny ty knihy a za tu možnost být zas o kousek blíž.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

3

16.5.2019
Přečetla jsem většinu knih tohoto známého psychiatra a pokaždé to byl mimořádný čtenářský zážitek. Velmi mě potěšilo, že i jeho autobiografie je stejně čtivá, místy dojemná a určitě inspirující. Těch vydařených celoživotních vztahů není tolik, o to víc potěší, že ten, kdo pomáhá lidem najít smysl života, často také tápal, ale přesto si ty správné postoje k životu uchoval. Doporučuji nejen příznivcům...
Přečetla jsem většinu knih tohoto známého psychiatra a pokaždé to byl mimořádný čtenářský zážitek. Velmi mě potěšilo, že i jeho autobiografie je stejně čtivá, místy...
Přečetla jsem většinu knih tohoto známého psychiatra a pokaždé to byl mimořádný čtenářský zážitek. Velmi mě potěšilo, že i jeho autobiografie je stejně čtivá, místy dojemná a určitě inspirující. Těch vydařených celoživotních vztahů není tolik, o to víc potěší, že ten, kdo pomáhá lidem najít smysl života, často také tápal, ale přesto si ty správné postoje k životu uchoval. Doporučuji nejen příznivcům Irvina Yaloma, ale všem kdo se nebojí bilancovat vlastní život, i když to nemusí být vždy příjemné...
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

3

23.1.2019
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových povídkových knih, Lži na pohovce a filozofickou trilogii mám dokonce doma, abych se k nim mohla vracet; prolistovala jsem jeho Existenciální psychoterapii a odložila Pohled do sluce (prozatím na ně nejsem připravena) a hodně se těším na...
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových...
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových povídkových knih, Lži na pohovce a filozofickou trilogii mám dokonce doma, abych se k nim mohla vracet; prolistovala jsem jeho Existenciální psychoterapii a odložila Pohled do sluce (prozatím na ně nejsem připravena) a hodně se těším na Hovory k sobě. Tím pádem jsem měla pocit, že mě jeho vzpomínky nemohou překvapit - a ejhle, překvapily: autor vykazuje takovou míru pokory, otevřenosti a vyrovnanosti, s jakou se snad v reálném životě nelze setkat. Ano, velmi rychle jsem přistoupila na to, že on je ten bělovlasý vševěd, u něhož je radost setrvat a od něhož je radost se učit. A jeho líčení celoživotního vztahu s Marylin a opatrného boje se stářím je bonus, který mě dojal a rozradostnil.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

6

20.1.2019
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později. Přestože se nakonec psychoterapii profesně nevěnuji, z jeho děl čerpám spoustu inspirace pro svou práci i do života a nenechala jsem si utéct žádnou jeho knihu. V těchto vzpomínkách Yalom svým čtenářům poskytuje intimní a poutavý vhled...
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později....
Yaloma mám ráda. A i kdybych tohoto autora kdysi náhodou neobjevila v knihovně prostřednictvím knihy Lži na pohovce, setkala bych se s ním určitě jen o něco později. Přestože se nakonec psychoterapii profesně nevěnuji, z jeho děl čerpám spoustu inspirace pro svou práci i do života a nenechala jsem si utéct žádnou jeho knihu. V těchto vzpomínkách Yalom svým čtenářům poskytuje intimní a poutavý vhled do způsobu, jakým myslí, cítí a žije. Hned na začátku cituje z Dickense: „Protože jak se stále víc blížím ke konci, putuji kruhem stále blíž k počátku. Zdá se, že je to jakési uhlazování a příprava cesty. Mého srdce se nyní dotýká mnoho vzpomínek, které dlouho spaly...“ Je neskutečně otevřený. Ve své knize dělá totéž, co ve své soukromé praxi, na prvním místě je u něj autenticita, navazuje vztah: dělí se se čtenáři nejen o své vzpomínky, ale i obavy, selhání, co ho těší, kde čerpal inspirace a jak přemýšlel při psaní jednotlivých knih (už teď vím, že si je určitě postupně přečtu znova). Díky jeho schopnosti sebereflexe dává nahlédnout i pod pokličku prožívání stáří a s ním souvisejících neduhů. Podle I. Yaloma v životě prožíváme dva strachy z opuštění. Jeden z nich je strach ze smrti, který se obvykle objevuje ve zlomových okamžicích, nebo na sklonku života. „Smrt je něco jako určitý druh přednášejících. Neslyšíte, co říká, dokud si nesednete do první řady.“ Konečnost života vybízí k tomu, abychom ho prožili s co největším smyslem. A čím dřív si to uvědomíme, tím lépe, protože můžeme ještě něco změnit. „V Pohledu do slunce popisuji koncept „zčeření hladiny“ jako způsob, jak zmírnit úzkost ze smrti. Každý z nás, často nevědomky, vytváří soustředné kruhy vlivu, které mohou zasáhnout jiné lidi v příštích letech, dokonce generacích. Vliv, který máme na jiné, se předává podobně jako čeření na hladině rybníka, které se šíří stále dál, až už není vidět, ale na nanoúrovni stále pokračuje.“ Právě v Pohledu do slunce se můžeme dočíst: „Z tohoto světa si nemůžete s sebou vzít nic z toho, co jste dostali; můžete si odnést pouze to, co jste dali.“ A tuto knihu napsal starý moudrý muž, jehož moudrostí a myšlenkami se můžeme inspirovat. „Často se sám sebe ptám: Proč stále přijímáš pacienty? … Je to tím, že svou práci mám příliš rád na to, abych se jí vzdal dřív, než budu muset. Cítím, že je výsada být zván do intimního života tolika lidí, a po tolika desetiletích si myslím, že v tom možná začínám být dobrý.“ “…ten poslední odstavec, k němuž se blížím ve mně budí strašné výčitky. Vždycky jsem měl v hlavě štos knih, které čekaly, až je napíšu, ale už to tak není. Cítím, že jakmile dokončím tuto knihu, další už na mě nebude čekat.“ Těžko se mi s tím smiřuje, ale nezbývá než zatleskat. Díky za všechny ty knihy a za tu možnost být zas o kousek blíž.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

3

23.1.2019
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových povídkových knih, Lži na pohovce a filozofickou trilogii mám dokonce doma, abych se k nim mohla vracet; prolistovala jsem jeho Existenciální psychoterapii a odložila Pohled do sluce (prozatím na ně nejsem připravena) a hodně se těším na...
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových...
Jistěže se člověk při psaní pamětí stylizuje - ovšem v tomto případě je to snad nepřehnané a vede to k veliké čtenářské rozkoši... Přečetla jsem většinu Yalomových povídkových knih, Lži na pohovce a filozofickou trilogii mám dokonce doma, abych se k nim mohla vracet; prolistovala jsem jeho Existenciální psychoterapii a odložila Pohled do sluce (prozatím na ně nejsem připravena) a hodně se těším na Hovory k sobě. Tím pádem jsem měla pocit, že mě jeho vzpomínky nemohou překvapit - a ejhle, překvapily: autor vykazuje takovou míru pokory, otevřenosti a vyrovnanosti, s jakou se snad v reálném životě nelze setkat. Ano, velmi rychle jsem přistoupila na to, že on je ten bělovlasý vševěd, u něhož je radost setrvat a od něhož je radost se učit. A jeho líčení celoživotního vztahu s Marylin a opatrného boje se stářím je bonus, který mě dojal a rozradostnil.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat