Pohled do slunce

Autor v knize řeší asi nejtěžší "problém" lidské existence - vědomí a strach z vlastní smrtelnosti, jako (danajský) dar za vědomí sebe sama. Knihu zahajuje aforismus Rochefoucalda: "Ani na slunce, ani na smrt se nepodíváš zpřímá". Yalom to vidí jinak a doporučuje se postavit smrti stejně jako jiným druhům strachu. Kdybychom popřeli smrt, nezbavili bychom se zároven smyslu existence? Autor popisuje mnoho pacientů, kterým nepříměřený strach ze smrti narušoval plnohotnotné proživání přítomného života, rovněž se v knize zabývá nejrůznějšími strategiemi a obrannými mechanismy, které původní strach ze smrti transformují do jiných úzkosti, strachů nebo somatických projevů. Pacienty nepopisuje formou "suchých" kazuistik, ale velmi lidsky, jako příběhy osob, kterých si váži a kterým rozumí. Kniha obsahuje mnoho odkazů k významným filozofickým, literárním i filmovým dílům, a je rovněž upřímnou zpovědí strarého člověka, pro kterého se smrt stává realitou.

Čtenář nemůže očekávat, že získá nějakou ucelenou "filosofii smrti". Vlastně i filosofii samotnou autor v knize hodně selektuje a upravuje pro účely psychoterapie. Je to vlastně jenom kostra pro úvahy o úzkostech a jejich překonávání. Strašná doména - možná i proto mi víc než co jiného kniha připomínala výpovědi člověka, který se "setkal s ďáblem" (včetně i poněkud samolibých tvrzení o roli terapeuta). Nad tím nejde vyhrát ...