Stará postel

Knihu jsem poslouchala na podcastu Českého rozhlasu, přiznám se, že jinak bych se s ní asi minula, což by byla škoda. V době svého vzniku musela vyvolat nevoli a nepřijetí. Tehdejší společnost taková byla. V dnešní době ji hravě trumfne kdejaký erotický román. Mě se líbily dvě věci, za prvé autorova odvaha nebo možná jeho velké ego, kdy si chtěl dokázat, že na to má. A možná to byl jen jeho deník, který neměl spatřit světlo světa. Kdo ví. Za druhé mě fascinuje a nepřestává fascinovat, jak bohatá je naše řeč, co se výrazovosti týče. Jak opisná pro pojmenování toho samého. Proto mě asi ani nepohoršoval obsah. Každá doba si nese svoje, ale jedno je jisté, vztahy mezi muži a ženami jsou věčné a jejich sexuální život také. I když jako žena mám raději malebnější popis takových scén, jako čtenář je musím dílo ocenit.

V jedné chvíli autor zmiňuje, že v době příběhu je mu 48 let. Takže zhruba v mém věku. No, možná proto se mi tahle kniha komentuje o to hůř. Nějak se mi těžko vžívá do pozice zralého člověka, který je tak posedlý vlastnostmi svého ejakulátu a výčtem míst a časů, ve kterém se dá provozovat sex. Takže jediný způsob, jak jsem dokázal vyprávění dokázal smysluplně číst bylo vědomé a vyhrocené vytvoření kontrastu okázalé pobuřující a záměrně přepjaté "intimity bez cenzury" vůči zákazy prorostlé, sterilní a pokrytecké socialistické šedi. Jakýsi "prostor svobody všemu navzdory". Podobně fungovala erotika v Milenci lady Chatterleyové a v 1984 vlastně trochu taky. Problém ale je, že je to na celý román nebylo dost (protože sexualita má svůj smysl, když se jí život obohacuje, ne když se na ni život redukuje), a tak když jsem se doposlouchal na konec (nepohoršen, ale nezaujat), byla přes některé nesporné přednosti (kromě otevírání se a prozkoumávání obvykle tabuizovaným aspektům života zejména jazyková virtuozita a hravost) moje nejsilnější emoce byla úleva, že už to mám za sebou.