Český snář

Přečtena znovu po 25 letech. Tehdy jsem ji četl bez bližší znalosti Vaculíkova života z jiných knih, jedině Sekyru jsme měli doma. Dnes mi už kousky ze Snáře, ale i dalších knih fejetonů z osmdesátých let, víc zapadají do celkové mozaiky. A mrzí mě, že jsem si třeba právě Snář nepřečetl znovu o 10 let dřív, protože některým kouskům skládanky nerozumím a chtěl bych znovu pana Vaculíka potkat a zeptat se na ně, třeba na veletrhu Svět knihy, kde už ho nikdy neuvidíme... A zase se mi při čtení několikrát stalo, že jsem se tak do knihy zabral, až jsem přejel stanice metra, kde jsem měl vystupovat :-)

Český snář je myslím moderní klasika, takže ho není nutno moc popisovat. Pan Vaculík si psal od ledna 1979 do února 1980 deník se záměrem vydat jej jako knihu. Značnou část deníku zabírají i úvahy, jak se mu psaní daří a hlavně, co publikaci řeknou přátelé a známí, až se v knize najdou. Kniha se mi moc líbí, pan Vaculík vládne vynikajícím jazykem, má svoje vyhraněné názory (muži x ženy) - až vrtochy, ale beru to vše v rámci okouzlujícího osobního stylu a humoru. Článek na blogu zde: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2012/04/cesky-snar-ludvik-vaculik.html