Stali jsme se městem

„Nová“ oblíbená autorka potvrzena. Po Zlomené zemi to bylo víceméně jisté, jenom jsem čekala na „tu“ knihu, která mi potvrdí, že N. K. Jemisin budu číst, i kdyby psala jenom nákupní seznam. Smrtící luně se to úplně nepovedlo, ale Stali jsme se městem zarazilo pomyslný hřebíček do rakve. Tahle kniha je na jedné straně urban fantasy o zrození avatarů města New Yorku a pokusu monstra o jeho následné zničení (btw pokud se vám líbil vztah Attiony a Jasona v Projektu Kronos, dejte šanci Stali jsme se městem, možná najdete něco, co vás zaujme), na druhé straně je ale bezskrupulózním výčtem všeho, co je na světě špatně. Tváří v tvář světu řítícímu se do záhuby se autorka nesnaží prezentovat mystifikující metafory, neskrývá současné problémy, o kterých píše, do hávu připodobnění. Pokud mluví o sexismu, rasismu nebo homofobii, tahle slova si na stránkách přečtete a nebudete mít příležitost jakkoli její záměr desinterpretovat. Ze všeho toho dýchá frustrace a láska k New Yorku… ale řekla bych, hlavně, ta frustrace a snaha ukázat, že tohle všechno je sice špatně, ale to neznamená, že to nemůže být lepší, když se bude dostatek lidí dostatečně snažit. A snad i pro ty živé surové pocity je to tak přesvědčivé čtivo i pro někoho, kdo není s New Yorkem a potažmo americkou politickou náladou tak sžitý jako rodilý Američan (Newyorčan). Můžeme si říkat, že ve světě sociálních sítí a digitalizace máme americký obsah tak často před nosem, že je to jako bychom tam žili, ale pravda to není – v našich silách je snažit se porozumět a vcítit, ale na vlastní kůži to drtivá většina z nás nikdy nezažije. Stali jsme se městem je nicméně jeden z nástrojů možného porozumění, ničím nepřikrášlené okýnko do duše New Yorku. Jo a taky velký dobrý.

Na téhle autorce mě vždycky dostane ta fantasy jak dokáže originálně vymyslet svět a povýšit nápad. Bohužel to bylo u této knihy tak vše a celkově mi postavy i dej prisli o ničem a celkem jsem se i ztrácela.