Nenechte se odradit horším hodnocením knihy. Po zhlédnutí druhého filmu Denise Villeneuvea se mi Spasitel Duny četl velice dobře. Váhala jsem, jestli se do druhé knihy pouštět, rozhodně toho ale nelituji, naopak, svým způsobem je druhý díl zajímavější než ten první. Osud hlavních postav se nadále rozvíjí a nové postavy jsou (alespoň z mého pohledu) velice atraktivní. Doporučuji!

Tohle mi přišlo jako slušnej úlet, kterej snad musel Herbert psát na drogách. Příběh jsem tak nějak znal z prvního dílu TV minisérie Děti planety Duna (2004), ale celková složitost, myšlenkový pochody a dialogy... no na mě už trochu moc. Politikaření bez jakýkoli akce se na 250ti stránkách dá přežít, promyšlený spiknutí je vcelku silný; pár nových postav, větší příklon k fantasy. 3-4 kapitoly se mi opravdu líbily (většinou ty plný dialogů), ale zbytek byl na mě už trochu silná (melanžová) kává.