Soumrak rytířstva

Kovařík nezklame. I závěrečný díl rytířské tetralogie je psaný stejně poutavě jako zasvěceně a i tentokrát si odnáším nejeden opravený dějinný mýtus. Konkrétně mám na mysli Richarda III., kterého jsme si jistě mnozí díky Shakespearovi a Laurenci Olivierovi zafixovali jako hrbatou bezcharakterní stvůru, což je obrázek skutečnosti na hony vzdálený. Geniální dramatik zkrátka nebyl zcela imunní vůči politickým tlakům a schopného panovníka vylíčil v těch nejhorších barvách prostě proto, že oba patřili k nepřátelským politickým táborům. Richard byl York a Shakespeare zase loajální Tudorům. Takhle se deformuje historie. A je to nikdy nekončící proces. Dnes si myslíme, že naše korekce jsou trvale platné a že odhalováním historických lží odhalujeme dlouho zastíranou pravdu, ve skutečnosti ale jen vytváříme jiné lži a jiná zkreslení, která nebudou po chuti zase příštím generacím. Cancel culture je sice současný pojem, jeho obsah tu ale byl s námi vždycky.

Stále intenzívnejšie presadzovanie sa palných zbraní, či nárast významu pechoty a zmeny v taktike vedenia bitiek nutne priniesli i zmenu postavenia rytiera. Síce si rytier - urodzený šľachtic naďalej zachováva vznešené spoločenské postavenie, na poli bitky jeho dominancia postupne degraduje a s tým ruka v ruke možno hovoriť i o akejsi labutej piesni kurtoáznej kultúry na bojisku. Jiří Kovařík dokázal v poslednom diely svojej veľmi podarenej série skvele túto atmosféru vystihnúť. Opäť musím vyzdvihnúť najmä detailné popisy významných bitiek doplnené o mapky bojísk, ktoré napomáhajú k lepšej predstave. K celkovej atmosfére a pútovosti už tradične prispievajú epické pasáže a oboznámenie s najdôležitejšími protagonistami o ktorých kapitoly pojednávajú. Tak ako v predošlých komentároch i ja musím pozitívne zdôrazniť kritickosť voči historickým mýtom. Čo viac dodať k výbornému čítaniu? Jiří Kovařík je pre mňa skrátka stávka na istotu, záruka histórie popísanej pútavo, no zároveň nedevalvujúcej a neskresľujúcej fakty.