Napoleon v Rusku

Česi majú skvelého historika! Pri čítaní som si neraz pomyslela: Takhle se to dělá! V zmysle, takto by sa mali písať dejiny. Viem, že to nie je jednoduché a záleží na téme. Autor je absolútnym a triezvym nadšencom, a keď sa občas v texte „uvoľní“, je to úplne na vhodnom mieste a už máte pocit, že s ním sedíte niekde pri káve, pive, a počúvate jeho myšlienkové pochody o Napoleonových pochodoch. Pokiaľ ide o samotný obsah, otvorili sa mi oči a vyprázdnila peňaženka:D Už čakám na posledný diel, ktorý doplní tetralógiu od pána Kovaříka, a budem ju čítať pravdepodobne do konca roka. Na jednej strane sa neviem dočkať, teším sa, na druhej strane mi je ale dosť ťažko z čítania niektorých pasáží. Celkom ma zasiahol osud Barclaya, ktorý nám môže byť vzorom človeka s absolútnou sebakontrolou aj v najhorších situáciách (ak je naozaj pravda to, čo píše autor, osobne o tom nemám pochybnosti). Irituje ma teraz, že som sa nadchýnala nad Kutuzovom. Obdivujem ho naďalej, no už nie je „Najjasnejším“, iba Jasným spolu s Barclayom. Bitka pri Borodine ma dostala úplne. Na začiatku Francúzi si pomaly balili so sebou mapu Indie, že ju dosiahnu, v nadšení sa vrhli na východ, v závere už čítame, ako prichádzali o končatiny a kričali o vodu či kus jedla. Pre mňa hrozný moment, horší než černobyľská tragédia. Opäť, ľudia, uvedomme si jednu vec a buďme za to nesmierne vďační (hlavne novodobí kolobežkári a hipsteri:D): Nemáme Vojnu! Nemáme Hlad! Lebo ak sa v našom svete nedá dokázať Čas, tak všetci dobre vieme, že našim druhým Pánom je Hlad a tu už máme, bohužiaľ, enormné množstvo dôkazov na to. Práve knihy tohto druhu považujem za najťažšie knihy. Na záver asi najlepší a najvýstižnejší citát, aký som kedy čítala o Rusku: „Domnívam se, že jen Rusko múže vést s Ruskem válku!“ Kapitán Leclerc (1812) Napoleone, Napoleone, proč jsi tam šel!

Kdysi dávno jsem četl knihu Nikolaje Vasiljeviče Popova Borodinská bitva a jako kluk jsem z ní byl nadšený. S postupujícím věkem mi stále více docházelo, že šlo z větší části jen o sovětskou propagandu, v níž už nezbýval prostor pro skutečný, historický obraz bitvy. První část Napoleonova ruského tažení Jiřího Kovaříka se od této mé zkušenosti velmi liší. Autor popisuje důvody pro Bonapartovu invazi, její začátek a průběh až k zuřivému střetu u Borodina. Namísto Sověty / Rusy protežovaného Kutuzova a Bagrationa je hrdinou svazku na ruské straně Barclay de Tolly a popis událostí se od těch ve výše zmíněné knize diametrálně liší. Další skvělý Kovařík.