Ač Shakespeare, nejsem jím ohromen. Verše mi připadají příliš strojené, noblesní, pramálo živočišné a prakticky stále stejná forma sdělení. Jediné, co mi učarovalo, je přebásnění Jana Vladislava. A mohu jen odhadovat, jaký je Shakespeare v originálním textu. Tuto záhadu však nikdy nerozlousknu, protože cizí jazyky jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Tak trochu si připadám jako zrádce, protože básník z řad nejopěvovanějších mi na těchto stránkách vůbec tak dobrý nepřipadá. Za mě tedy Shakespeare příliš archaický... Nemohu si pomoci...

"Sílu pekla si člověk musí zkusit sám, aby uměl ocenit krásu nebe." Shakespearovy sonety ... to je krása a elegance, emoce a pocity, láska a erotika ... vše dohromady to pak lze nazvat ... dokonalostí :-). Při jejich čtení cítíte volnost a lehkost lyrických a romantických veršů ... veršů na alžbětinskou dobu dost zvláštních a odvážných ... oslovujících mladého aristokrata (v době, kdy se psaly hlavně na oslavu králů a žen) ... hlavně v tom, že jsou to verše psané muži a přitom milostné, subjektivní a romantické :-) ... oslavují jeho dokonalost, ale taky ukazují jeho slabé stránky ... sobeckost, narcismus, lhostejnost ke slovům chvály a lásky. S ženami to pak má básník trochu jinak ... objevuje se černá dáma, která není modlou ... dokonalou a krásnou ... hodnou lásky ... je to naopak ... ona je zrádná ... černou dámu lze získat snadno ... bez lásky a citu :-) ... zato náš mladý muž je pro básníka nedosažitelný :-). Začtete-li se do Shakespearových sonetů ... dostane se vám prostě popisu mnoha podob lásky ... ve všech jejích emocionálních i erotických podobách :-)... je zajímavé, jak vedle sebe najdete ... verše oslavující sílu lásky, a pak zas hovořící o zaslepenosti a naší lidské slabosti, ... verše plné lásky a naděje, a pak zas plné sexu a povrchnosti. Ukazují na všechny stránky našeho vnímání ... lásku vroucí, bláznivou, nenaplněnou, povrchní, sexuální, pudovou, erotickou ... zjišťujíc tak hranice ... mezi zakázaným a dosažitelným :-). "Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne ze vššech těch přestupků, jmenují jen své viny: já se smím napřímit, zatímco oni ne, jejich duch nemůžže odsuzovat mé činy! Leda by tvrdili o světě vešškerém, žže kažždý v něm je zlý a triumfuje zlem." "Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist, nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám: kdyžž ale porovnṚ svůj stav s mým, já jsem si jist, žže potom nebude důvodu k výčitkám. A jestli přece, tož ze tvých rtů jistě ne, vžždyť potřísnily ten svůj ššarlatový skvost, vžždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé a v lůžžkách jiných žžen loupily dost a dost. K龞 těì smím milovat, jako ty miluješš jiné, k nimž vzhlížžíšš tak jako zas k tobě já."