Snehové dievča

Sněhurečka je v pořadí již čtvrtou knihou, kterou jsem od velšské autorky přečetla. A ani tentokrát jsem nebyla zklamaná :)! Na toulky skrze zamrzlé pustiny se vydáváme společně s Tašou – dívkou, která bojuje nejen s nehostinnými podmínkami života na severu, ale především s vlastním strachem, který jí brání žít skutečně naplno. Styl psaní Sophie Andersonové je prostě a jednoduše magický. Každé slovo je jako sníh rozplývající se na jazyku, každá věta vás pohladí jako jemná píseň rampouchové zvonkohry. Emoce, které ve mně kniha vyvolala jsou tak hmatatelné, že se mi vpily pod kůži stejně jako poslední vločky dopadající na holou kůži. Štípaly, mrazily, ale zároveň svým způsobem i zahřály. A já už teď naprosto jistě vím, že jejich dozvuky dlouho zůstanou v mém roztátém srdíčku. To, co dělá Sněhurečku tolik fascinující je způsob, jakým autorka propojuje tradiční prvky s moderními. Pohádky, tajemno a magie v kombinaci s relevantními tématy a motivy jsou za mě prostě zaručeným receptem na úspěch. Přidejte k tomu folklór, zajímavé zmínky o východní kultuře, mytologické bytosti, pár chlupatých přátel, několik fakt bolavých pasáží a bestseller je na světě. Tak už na nic nečekejte, pohodlně se usaďte a vkročte do světa, kde i ten nejmrazivější chlad může skrývat laskavé teplo ;). - - - Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy

Nádherné zpracování příběhu o Sněhurečce umocňovaly nádherné obrázky. Nechala jsem se unášet zasněženou krajinou, provázet liškou, vozit na saních, poslouchala jsem dědečkovy příběhy... Nádherný příběh pro čtenáře všech věkových kategorii. Jdu si jen pro radost znovu prohlížet obrázky.