Sněhurečka

Sněhurečka je v pořadí již čtvrtou knihou, kterou jsem od velšské autorky přečetla. A ani tentokrát jsem nebyla zklamaná :)! Na toulky skrze zamrzlé pustiny se vydáváme společně s Tašou – dívkou, která bojuje nejen s nehostinnými podmínkami života na severu, ale především s vlastním strachem, který jí brání žít skutečně naplno. Styl psaní Sophie Andersonové je prostě a jednoduše magický. Každé slovo je jako sníh rozplývající se na jazyku, každá věta vás pohladí jako jemná píseň rampouchové zvonkohry. Emoce, které ve mně kniha vyvolala jsou tak hmatatelné, že se mi vpily pod kůži stejně jako poslední vločky dopadající na holou kůži. Štípaly, mrazily, ale zároveň svým způsobem i zahřály. A já už teď naprosto jistě vím, že jejich dozvuky dlouho zůstanou v mém roztátém srdíčku. To, co dělá Sněhurečku tolik fascinující je způsob, jakým autorka propojuje tradiční prvky s moderními. Pohádky, tajemno a magie v kombinaci s relevantními tématy a motivy jsou za mě prostě zaručeným receptem na úspěch. Přidejte k tomu folklór, zajímavé zmínky o východní kultuře, mytologické bytosti, pár chlupatých přátel, několik fakt bolavých pasáží a bestseller je na světě. Tak už na nic nečekejte, pohodlně se usaďte a vkročte do světa, kde i ten nejmrazivější chlad může skrývat laskavé teplo ;). - - - Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy

Tak jsem se konečně dočkala další knížky od mé oblíbené Sophie Anderson. A tak jako jsem u minulé knihy, "Zámku z pavučiny kouzel", psala, že se mi dosud líbila nejvíc ze všech, tak toto originální zpracování klasické ruské pohádky o Sněhurečce mě zase nejvíc vzalo za srdce. Kouzelných bytostí je v ní daleko méně, zato je neskutečně "lidská". Že má Sophie Anderson neskutečnou fantazii a obrazotvornost, to už vím, a tady její popisy nočního zimního lesa s jeho tvory až berou dech... Doporučuji a už teď se těším na další autorčiny knihy... :-)