Smrtholka

Smrtholka je psychologické drama, jehož hlavní hrdinka si už od dětství s sebou vláčí hromadu nezpracovaných traumat. Během jedné jízdy vlakem se snaží vyrovnat s minulostí, přítomností, odpustit sama sobě a přijmout fakt, že nenese odpovědnost za činy svých nejbližších. Nejtěžší boj se totiž skutečně vybojovává ve vlastní hlavě. Nejde o jednoduchou četbu, s motivy smrti a sebedestruktivními sklony, tématy viny, vyrovnání se s tragédií, odpuštěním si a přijmutím pomoci je to naopak těžká kniha. Navíc se celý děj odehrává prostřednictvím myšlenek a vzpomínek hlavní postavy. Obávala jsem se, že právě tato forma může být problém, ale vůbec ne, četla se dobře. Není jednoduché napsat celou knihu jako vhled do něčí mysli tak, aby to čtenáře nejen nenudilo, ale aby to naopak upoutalo. Tady se to povedlo.

Smrtholka je niterným příběhem mladé ženy Marie, která se v životě musí vypořádat s mnohým - s nevysvětleným odchodem matky od rodiny, s nemocí sestry, úmrtím, ale i s démony usazenými ve vlastní hlavě. Oddalování se od nejužší rodiny se pak sice ukazuje jako zdánlivě snadné řešení, o to těžší pak je se vracet a přijímat nabízenou lásku a ukotvení... Jelikož autorčin debut Lapači prachu mne dost bavil, chtěla jsem samozřejmě vyzkoušet i další dílo z pera této autorky. Bohužel mi však Smrtholka neseděla tolik, jak jsem čekala. Autorka tu pracuje s dost vážnými a tíživými tématy (odchody, nemoc, smrt, sebevražda, deprese, sebepoškozování) a celá ta kniha se nese v dost neutěšeném duchu. To samo o sobě mi samozřejmě nevadilo. Myslím, že tato témata tu jsou naopak zpracována velmi dobře a pro mne zajímavým způsobem. Problém jsem měla však s hlavní hrdinkou, s níž jsem bohužel nedokázala nějak víc souznít a vnitřně se na ni napojit. Což samozřejmě není chybou knihy, ale mým subjektivním prožíváním. A bohužel to mělo celkem vliv na prožití knihy jak celku. Zvlášť když je to vyprávěné v ich formě z pohledu právě Marie. Nějak jsem se s hlavní hrdinkou prostě minula. To se holt občas stane... Jazykově i literárně se však jedná o zajímavé dílko, kdy si autorka opět hezky hraje s jazykem a čtenářům předkládá hravě pojaté vyprávění v rytmu projíždějícího vlaku. Tadam-tadam! Celkově hodnotím 3 hvězdami z 5. Pokud vás zajímá současná česká literatura, autorku určitě doporučuji. Těžko odhadnout, komu by to mohlo sedět. Podle mne jde o dost specifické čtení, které si musí každý ozkoušet sám.

Dlouho jsem se nemohla začíst. Vlastně skoro celou knihu. Myslela jsem si, že to bude jednohubka, maximálně na dva večery, ale vůbec. Kniha je pesimistická a depresivní, a to včetně názvu. Dva dny po přečtení ve mně pořád doznívá (podobný pocit jako u knihy "Vrány"). Nelituju, že jsem ji přečetla, ale víckrát už ne.