Podrobně historicky propracovaný další příběh sestry Fidelmy ze 7. století z Irska a okolního moře. Dozvíme se tedy hodně o překonávání moří z této doby, jakož i z organizace tehdejší společnosti a církevních zvyklostí. Takovéto knihy mám hodně rád.

Trochu tápu v důvodech a smyslu proč Vyšehrad vydává tento díl až teď, ale budiž . . . . zopakuji si alespoň po delším čase Paní temnot :o) Pro klasickou detektivku mimořádně povedená atmosféra lodi s poutníky do Santiaga de Compostela, v irském sedmém století, připravila Fidelmě zapeklitý oříšek. Zavzpomíná na mládí, leccos přehodnotí, asi i trochu dozraje a úspěšně prosvítí temné spodní proudy myšlenek, lidských vášní i falešných motivů k řeholnímu životu u většiny zúčastněných. Četla jsem nedávno v komentáři názor "co nového se dozvím o historii církve" a touto optikou jsem zkusila číst . . . a nic. Historické kulisy fajn, ale pohled na církev hodně strohý až oploštělý na pouhou morálku - děj by mohl posloužit zastáncům i odpůrcům celibátu například . . . Autor, který v následujícím díle cituje Petrarcu, asi tyto ambice ani nemá. Na druhou stranu jsou i díly, kde se přece jen něco dozvědět dá. Trochu větší respekt mám k autorovým znalostem irského práva, ostatně proto je Fidelma zejména dálaigh. Přesto za mě spokojenost nejvyšší, ostatně jako vždy ❤️ P.S. Těším se na koment Elizabeth_ba :o)