Krvavý měsíc

Pro mě jedna z méně povedených. Dozvěděla jsem se, jak si upéct ježka. Toť vše.

Tento díl je trochu jiný než obvykle, je zde více historie, více zeměpisných údajů, více pověstí a popisu zvyklostí v tehdejším Irsku. Autor jakoby se zaměřil spíše na děj než jako obvykle na Fidelmu, která tentokrát je zavázána posvátnou přísahou mlčení. Chybí dokonce i klasické poslední soudní líčení a dokazování viny či neviny zúčastněných. Nicméně napětí tu nechybí a abych řekla pravdu měla jsem sto chutí někdy přeskočit pár stránek popisů přírody, abych se dostala k tomu jak děj pokračuje. Dle mého názoru opět skvělý počin pana autora, založený na znalostí historických faktů.

Takovou přísahu si Nejvyšší král může strčit za klobouk. Fidelmu to trhá na kusy a Eadulf je nešťastný. Ale na všechno se přijde a všichni si (relativně) oddechnou.

Tentokráte opravdu hodně historie. Posvátná přísaha mlčení, kterou musela Fidelma složit, ještě více zamotavá již tak dost zamotaný děj. Stejně jako u Noci světlonoše mě napadá ono známé, že někdy méně je více.

Přísahu si opravdu mohli dát někam (hlavně nejvyšší král, ale koneckonců i Fidelma). Pořád se těším, kdy už dospěje, a pořád nic :-) Kdy bude další svišť ??? - Alchú za chvíli odejde k pěstounům a Fidelma s Eadulfem si jej ani neužijí a my se bohužel nedočkáme dílu, kde by hrál hlavní roli... U tohohle dílu jsem nějak v angličtině nepochopila tu stěžejní zápletku s dvojčaty, takže jsem velmi ráda, že to vyšlo česky, protože opět jakési road movie, ale tentokrát ne na moři, ale ve společnosti přátel a konečně bez kláštera a Uí Fídgente... :-))) Dávám pět hvězdiček, protože jsem vskutku ráda, že to vychází v češtině, ale mít lepší angličtinu, asi vskutku váhám, ačkoliv tentokrát nemám výtky ani vůči překladu paní Slavíkové-Hesounové.

Neuvěřitelně nudné. Dvě třetiny balastu a opakování. Škoda.

Dneska to bylo hlavně opakování základních pojmů jako dálaigh, anruth, brehon, lés, ogham, ... ke kterému jsme si přidali slovíčko géis. Dále jsme se dozvěděli něco z irských pohanských pověstí, které si hlavní hrdinové v klidu vyprávějí ve chvílích, kdy by každý normální člověk panikařil nebo aspoň horečně řešil dramatickou situaci. Taky jsme se dozvěděli hodně ze zeměpisu a spoustu věcí z dějepisu, ale aspoň v mém případě se jednalo o zcela průtokové informace, protože jich bylo prostě moc a bylo v nich příliš mnoho těžko zapamatovatelných jmen, stejně jako si nejsem schopná zapamatovat, jak se jmenuje ta taštička na hřeben. Když už přijala Fidelma tak závaznou přísahu, čekala jsem, že to pak po odhalení bude fakt pecka, ale žádné extra překvapení se nekonalo, stejně jako mě nepřekvapilo závěrečné rozuzlení. Tentokrát díl, který trpí dětskou nemocí prvních dílů - příliš mnoho informací a příliš málo děje. Mimochodem, jak je pravděpodobné, že ve středověkém Irsku měli závory připevněné šrouby? (strana 165) Princip šroubu byl znám již od starověku, o tom žádná, ale technicky vyrobit šroub nebo v tomto případě spíš vrut bylo dle mého názoru v té době zhola nemožné. Stejně jako si nemyslím, že pila byla zcela běžným nástrojem, který by se válel v kdejaké stodole nebo dílně. Vždyť přeci ještě v období vrcholného středověku se přinejmenším na dřevo používala hlavně sekyra.