Slova paprsků

Strašlivě dlouhé, když si člověk uvědomí, že jde teprve o druhý díl desetidílné ságy. Takže se pouze rozvíjejí osudy hrdinů, odhalují dílčí tajemství a maličko konkretizuje podstata zla, jež má Rošár postihnout. A to na téměř tisíci stranách. No neberte to. Jak Brandona Sandersona uznávám coby originálního tvůrce, tentokrát na můj vkus příliš tlačí na pilu. Slova Paprsků se čtou sice náramně, jenže nějak se to celé začíná míjet s paměťovou kapacitou obyčejného čtenáře. Hlavní dějové linie jsou ještě bezproblémové a to říkám jako člověk, který naskočil po sedmileté pauze. Nic neříkající mezihry však pro mě byly opravdovým utrpením, protože zabírají často stovky stran a přitom jde vysloveně jen o scénické střípky z kdejakého konce světa. Co však na sérii miluji, je práce s vývojem postav a tady autor opět perlí ve všech ohledech. Skvěle vygradované, emočně vypjaté a akčně nápadité. Ovšem při představě, jak dlouhá cesta je ještě před námi, se mi do otevření třetí knihy zatím moc nechce.

Autor píše o světě, kde velebouře jednou za čas smete z povrchu téměř všechno živé, kytky rostou z kamene, slepice jsou největší exotika, ženy nosí krytou ruku, úhlavní nepřátelé zpívají... a já mu to písmeno po písmeni zcela nekontrolovaně žeru a věřím. Tak moc dobrá knížka to je! ;) Naprosto nechápu, co všechno asi musí autor nosit v hlavě - ani kde sakra byl celý můj život a jak je možné, že jsem se o něm dozvěděla až teď. Akorát netuším, co teď budu dál číst... všechny ostatní knížky jsou tak... nepropracované :D.