Sláine Válečníkův úsvit

Toto album obsahuje několik prvních dobrodružství legendárního bojovníka, barbara, žoldáka, zloděje a osobního strážce Sláina Mac Rotha z kmene Sessairů, které nám přiblíží a vtluče do palice jeho oddaný trpasličí průvodce Ukko. Podobu oběma hrdinům vtiskla výtvarnice Angie Kincaidová, která však svůj post hned vzápětí přenechala Massimovi Belardinellimu a Mike McMahonovi. Ti se pak spolu navzájem střídají ve ztvárňování vizí scénáristy Pata Millse. A zatímco u Belardinelliho převládá ostrá a jasná kresba, McMahonův styl je rozevlátý, neučesaný, místy až pitoreskní. Oba se pak dosytosti vyřádili v bojových scénách, kterých je Válečníkův úsvit plný. Skoro by se dalo říct, že bitva stíhá bitvu. Sláine se ještě neoklepe z jedné a už je oběma nohama v další. A tolik, kolik je tady zápasení a zabíjení, tolik je tady i nejrůznějších potvor, monster, nestvůr, holých lebek a ošklivých ksichtů. Mrtvými se to tady jen hemží a ne všichni, kteří už to mají za sebou, zůstanou klidně ležet a trouchnivět. Ukkovo vyprávění o návratu Sláina Mac Rotha domů je drsné, brutální, často i ohavné a zlé, ale něco vás nutí číst pořád dál, dokud nejste na poslední straně.

Ako mnohí iní, i ja som sa s legendou z magazínu 2000 AD Sláineom prvý raz stretol v 90. rokoch v kultovom časopise Crew (a neskôr v dvoch dieloch MODRÉ Crew). Nebolo to zlé, ale napriek tomu, že som bol vtedy drsný puberťák a teoreticky ma fantasy svety so svalnatými makačmi mali nadchnúť, konkrétne Sláine ma už vtedy nijak extra neoslovil (na rozdiel od Conana a najmä miláčika Thorgala). Odvtedy sa Sláine viackrát po r. 2000 vrátil, či už v časopise nazvanom pragmaticky Comics (ehm), alebo v samostatných knihách. V r. 2025 som si povedal, že sa k tomuto pánovi vrátim, ale asi som si vybral nesprávny komiks, pretože Válečníkův úsvit ma nijak extra neoslovil. Nebolo to zlé, možno Sláineovi ešte dám šancu, ale jednaj je to na jedno brdo (má to 208 strán, takže najneskôr od polovice som sa fakt nudil), jednak Sláine na rozdiel od Conana a Thorgala nedisponuje takým zaujímavým charakterom a charizmou a jednak sa mi nepáčila absencia farieb. Toto je skrátka druh komiksu, ktorý vyložene potrebuje masívne, veľkolepo prenikavé farby. Problém mám aj s obálkou, ktorá jednak klame telom (tak nejak nevidím dôvod dať farebnú obálku čierno-bielemu komiksu), jednak na nej Sláineova hruď vyzerá ako bujné ňadrá Pamely Andersonovej a jednak je béčkarská. Pritom vnútri sa ukrýva komiks, ktorý je dobre nakreslený. Najdominantnejšie na mňa pôsobil Sláineov historicky prvý príbeh, ktorý zhmotnila fantastická Angie Kincaidová. Tá žiaľ následne sériu z rôznych príčin prestala kresliť a jej nasledovníci (mužského pohlavia) sa jej síce snažili vyrovnať, no keď som sa neustále vracal na začiatok, musel som kapitulovať a uznať, že Mike McMahon a Massimo Belardinelli síce odviedli kus roboty, ale nemali až také gule, ako Kincaidová. Na scenároch mi vadila istá naivita, zastaranosť a prežitok, predsa len je poznať, že to vzniklo v 80. rokoch. A že to de facto nebolo nikdy nič iné, než nízkorozpočtová a švihnutá kópia Conana. Oceňujem bonusy, ale komiks ako taký ma nebavil, 2*.