Sláine Válečníkův úsvit

Mám rád komiks, mám rád příběhy ala Barbar Conan, ale Sláine mě nějak neoslovil, alespoň tento ne. Je pravdou, že drsný svět starých Keltů, zlý drunové a hodní druidové, síla země a to všechno je vymyšleno dobře, ale příběhy jsou jakési takové jalové, jejich atmosféra mě nedokázala vtáhnout a pohltit. Možná za to mohla i černobílá kresba, kdysi jsem četl Sláinovy příběhy v barvě a líbily se mi víc. Co naplat, takhle je to jen průměrný příběh na deštivé odpoledne.

Ano, mám rád Conana, ale Slaine...... Můj meč Smrťokop ti touží vykopat hrob do těla! A můj Hlavoskuč také!

Pokud Sláina ještě neznáte, je to keltskej rubač, kterej se ohání obří sekerou Mozkohryzem, a doprovází ho prohnanej zakrslík Ukko. Válečníkův úsvit představuje souborný vydání jeho prvních příběhů z let 1983–1984. Na pozici kreslíře se tu vystřídali tři lidi. Sláinovu podobu určila Angie Kincaidová. Její kresba mi připadala rozkošně neohrabaná, není to vyloženě bída, ale je na ní znát, že zestárla. Kincaidová ovšem získává plusový body za to, že vymyslela Sláinovu hlášku „Polib mi břiť“. Velkou část příběhů nakreslil Massimo Belardinelli – od pohledu profík, ale trochu trpí tím, že u něj všechny mužský obličeje vypadají stejně. Co ale zvládá na výbornou, jsou lebky a kostry (v kom je aspoň kousek metalisty, musí se roztíkat blahem), jeskyně a lesy. A taky obdařil Sláina úletovou křečí obludnosti. (To už si zájemci dohledají sami). Dost prostoru dostal i poslední kreslíř, Mike McMahon. Jeho kresba je nejmodernější, má šmrnc, jen je místy drobet nepřehledná, protože tenhle člověk zásadně nedělá černý plochy a všechno pokrývá šrafura. Sem tam připomene styl mýho milovanýho Simona Bisleyho, zkrátka je to borec. Osobně mám radši barevnýho, novějšího Sláina, ale i tohle byla velmi výživná strava.

Pokud Sláina ještě neznáte, je to keltskej rubač, kterej se ohání obří sekerou Mozkohryzem, a doprovází ho prohnanej zakrslík Ukko. Válečníkův úsvit představuje souborný vydání jeho prvních příběhů z let 1983–1984. Na pozici kreslíře se tu vystřídali tři lidi. Sláinovu podobu určila Angie Kincaidová. Její kresba mi připadala rozkošně neohrabaná, není to vyloženě bída, ale je na ní znát, že zestárla. Kincaidová ovšem získává plusový body za to, že vymyslela Sláinovu hlášku „Polib mi břiť“. Velkou část příběhů nakreslil Massimo Belardinelli – od pohledu profík, ale trochu trpí tím, že u něj všechny mužský obličeje vypadají stejně. Co ale zvládá na výbornou, jsou lebky a kostry (v kom je aspoň kousek metalisty, musí se roztíkat blahem), jeskyně a lesy. A taky obdařil Sláina úletovou křečí obludnosti. (To už si zájemci dohledají sami). Dost prostoru dostal i poslední kreslíř, Mike McMahon. Jeho kresba je nejmodernější, má šmrnc, jen je místy drobet nepřehledná, protože tenhle člověk zásadně nedělá černý plochy a všechno pokrývá šrafura. Sem tam připomene styl mýho milovanýho Simona Bisleyho, zkrátka je to borec. Osobně mám radši barevnýho, novějšího Sláina, ale i tohle byla velmi výživná strava.

Mám rád komiks, mám rád příběhy ala Barbar Conan, ale Sláine mě nějak neoslovil, alespoň tento ne. Je pravdou, že drsný svět starých Keltů, zlý drunové a hodní druidové, síla země a to všechno je vymyšleno dobře, ale příběhy jsou jakési takové jalové, jejich atmosféra mě nedokázala vtáhnout a pohltit. Možná za to mohla i černobílá kresba, kdysi jsem četl Sláinovy příběhy v barvě a líbily se mi víc. Co naplat, takhle je to jen průměrný příběh na deštivé odpoledne.

Ano, mám rád Conana, ale Slaine...... Můj meč Smrťokop ti touží vykopat hrob do těla! A můj Hlavoskuč také!