Sláine Poklady Británie

Jelikož jsem vyrůstal na Conanovi, tak mi nemohl ujít další kousek z díla Evropského komiksu. Sice pozdě, ale to mě netrápí a abych se přiznal, tak ani nevím, co si mám o tom myslet. Je to řežba od začátku do konce, a to je něco pro mě, ale Sláine jako hrdina není můj typ. Vadí mi, jak je moc arogantní. Jeho společník trpaslík je v komiksu zbytečný, jako sekundární postava dosti zklamala a o bohovi smrti je škoda slov. První příběh mě spíše odrazoval od pokračování, ale nedal jsem se. Zásah Slaina do Artušovské legendy mě zaujal, že jsem vzal na milost i první část komiksu, ačkoliv nechápu, proč legendu o Artušovi pořád někde cpou, ale budiž. Rozhodně jsou v komiksu zajímavý momenty a věci k zamyšlení, který se mi libily a stály za to. Co se českého vydání týče, sluší se na tomto místě zmínit povedený překlad Martina D. Antonína, kterýmu se vydařilo pár pasáží. Zato u kresby se to už nedá říct. Není špatná a připomíná spíše uměleckou malbu s apokalyptickými výjevy bojových scén a mýtických událostí než cokoli z tradiční akční komiksové tvorby, aspoň tak jsem to vnímal. Akorát na mé oči je moc tmavá a čtení venku na sluníčku se prostě nedalo. První příběh se tak díky kresbě stává jedním velkým černým flekem, který mi zkrátka srážel požitek z četby. Komiks jsem si tak nemohl vychutnat tak, jak bych chtěl a to mě mrzelo. Na straně 47 se naštěstí situace mění a po Staplesovi přichází výtvarník Langley. Jeho kresba se mi líbila upřímně ze všeho nejvíce. Propracovaná a beze šmouh a různých efektů a hlavně světlá. Po něm se na scéně objevuje už jen Power a jeho styl mi připomínal Staplese. Bohužel mě taky příliš neoslovil. Abych to nějak shrnul...Neříkám že je to špatný, ale nový Conan to nebude, aspoň za mě ne. Nesedl mi ani hrdina, ani příběh a vesměs ani kresba... Takže hodnotím, jak hodnotím. Moje hodnocení 3 /10

Silnou stránkou Pokladů Británie je bezesporu precizní kresba, která je doslova epická. Z některých scén až běhá mráz po zádech a člověk vysloveně zatouží mít je doma jako samostatné obrazy. Což platí především pro výtvarníky Grega Staplese a Dermota Powera. Slabší už to pro mě bylo s příběhy. Ty jsou často tvořeny jako série narychlo uplácaných epizod, které zrychlují a zpomalují, jak zrovna Pat Mills potřebuje. Přičemž koncepce je následující - Sláine přijde a zabije každého, kdo se mu postaví na odpor. V jednoduchosti je síla, a proto má tenhle přímočarý styl neoddiskutovatelné kouzlo, jenže to co fungovalo zpočátku, mě už po půlce začalo nudit. Zachraňuje to sice nekompromisní humor i čistokrevný fantasy patos, ale čeho je moc, toho je příliš. Jinak ideální komiks pro každého fanouška válečné vřavy a heroických hlášek. Jeho půvab spočívá v povedené kombinaci prastarých legend a totálního pohrdání vším, co přináší takzvaná civilizace.