Skrytá rizika kvantové démonologie

Většina dějů v kvantové fyzice a biologii je zatím nepředvídatelná. A co teprve v kvantové démonologii. Toto je má první kniha od pana Petra Heteši a hned jsem se trefil. Příběh jako dělaný pro mou bránici. Perfektní rozjezd, plno hlášek, krásně vypointovaný dialogy, krev, spousty krve a motýlci. Konkrétně osm žlutých. První dva tři listy je to ještě neprůkazné, ale pak se to rozjede šíleným tempem, hláška střídá hlášku, telefony zvoní, motýlci zběsile lítají...ale to už jsem psal. Démoni jsou věční. Až na věky věků. Citát: Ta kurva astrální zasraná. Objeví se i psychický kolaps služebních fialových androidů (prostě omdlí), o svá práva se přihlásí i magnetické odezvy emoční energie vzdálené vesmírné civilizace (kecy), zazní rajská hudba i s motýlky (všech osm) Všechno se to tak zamotá, že se to opravdu UI (umělá inteligence) snaží zachránit těmi mimozemšťany (to je pravda), ale soustřeďme se na důležitější věci, třeba na toho nebožtíka, kterého musíme na dvě minuty oživit (je mrtvý, co víc se mu může stát?) Démoni jsou věční. Až na věky věků. Malá ochutnávka: Pozdravuje vás Smaragd a posílá Aconitum plicatum. „Prosím?“ Oměj šalamounek, prý jste ho chtěl. „To je od něj hezké. Nečekal jsem, že bude tak rychlý“ Taky to vůbec nebylo jednoduché. Tenhle je konkrétně z Hrubého Jeseníku. „To mi nic neříká“ Morava. „Pořád nic, přiznal jsem“ Česká republika. „Zavrtěl jsem hlavou“ Evropa. „Jo, chytil jsem se konečně. Vím, kde je Evropa. Jsou tam Rumunské Karpaty“ No sláva. Když sedím doma v křesle, vždycky čtu jen komiksy. Klasické knihy si nosím ven a když cestuju z i do práce, a i v práci, tak si čtu. U tohoto příběhu jsem po dlouhé době udělal výjimku. Prostě mě dobrodružství a činy hlavního hrdiny tak dostaly, že jsem to musel o jednom teplém víkendu prostě dočíst doma. Bál jsem se nějakého skrytého rizika v obsahu knihy, ale nakonec to byl planý poplach. Během čtení mi kolem hlavy létali motýlci. Konkrétně jich bylo osm. Žlutých. Démoni jsou věční. Až na věky věků. Citát: Přešel jsem k ledničce a přečerpal půl deci Jacka Danielse z lahve do žaludku. Nějak mi unikal tento Český spisovatel, ale Skrytá rizika kvantové démonologie mi v tom udělala celkem jasno. Musím si od tohoto spisovatele prostě sehnat ještě pár knihy. Možná budou horší, možná ještě lepší, než tato, ale mám pocit, že styl psaní pana Heteši se zas tak moc radikálně nezmění. Musím doufat. Skrytá rizika kvantové démonologie mi dokázaly, že humor v Českém příběhu ještě nevymřel. Démoni jsou věční. Co že? A do prd....ale nic. Citát: Furt si na tom letišti čuměl na kozy, tak tady je máš úplně celý ve 3D. Vybral jsme značnou spoustu citátů. Pan Heteša je mistr slova a z jeho repertoáru je rozhodně z čeho vybírat. Věřte mi, nechtěl jsem do citátů opisovat celou knihu, tak jsem vybral tuším asi víc jak dvacet citátů. Všechny jsem je i s motýlky vložil do jeho profilu. Kdo má rád humor, drahé kameny, zuřivé démony, Jacka Danielse, fialové androidy, žluté motýlky a akci, rozhodně by neměl otálet a tuto knihu, tento příběh, si okamžitě sehnat. Za mě rozhodně osm žlutých. Tak nic, prej jen červený a hvězdy a max pět. Proč zde nemůžeme hodnotit žlutými motýlky? Démoni jsou věční. Nadobro a na věky věků. Citát: Napadlo mě, že žádný android nemůže být černoch, protože by jeho fialové zbarvení přes tu černou nebylo vidět. Jasná diskriminace. Divím se, že se ohledně toho ještě nevyskytly černošské bouře.

Umělá inteligence se spojila s astrálními entitami, aby společnými silami dopadly tři uprchlíky Metatrona, Serafa a divokou Tiftin, a to dřív, než si toho lidi všimnou. Že to nebude tak úplně jednoduché je jasné od samého začátku. Ingredience, ze kterých Petr Heteša míchá svůj akční koktejl, jsou vybrány dobře. Příběhu nechybí napětí, vzrušující zápletka i spletitá cesta k rozřešení celé situace. Některé Hetešovy nápady a interakce jsou opravdu k nezaplacení. Funguje drsná pouliční mluva i kapka té rezonující romantiky, kterou Petr do příběhu citlivě vpletl. Přesto jsem měl pocit, že jeden převod mu tu skřípe, díky čemuž se celý ten rozjetý spektákl nikdy nedostane přes povolený rychlostní limit. Snažení Yarana Winwooda-Cunninghama dostihnout a eliminovat uprchlíky je bezzubé a čím blíž konci, tím víc připomíná grotesky Laurela a Hardyho. Konečně i finále jak tak trochu hra s vajíčky o to, které se rozbije dřív a zachrání ho snad jen výkon Ziony Bianchi v duelu s astrálními entitami. I přes výhrady mě ale Heteša bavil a těším se na jeho další dílko.