Spousta času na smrt

„Tak berete to?“ „Jasně že jo. Jak vypadá?“ „Co?“ „Ta ruka. Kdybychom jich třeba našli víc, abychom vzali tu správnou.“ Podíval se na mě, jako by mě chtěl zabít a pak zvedl svou pravou ruku. „Stejně jako tahle,“řekl otráveně. „Tak tu si snad zapamatuju.“ „Navíc je na ní tetování.“ „Tetování?“ „Jo...“ „Jaké tetování?“ „No prostě obrázek....“ „Znázorňuje něco?“ zeptal jsem se. „Jo znázorňuje. Znázorňuje to, co má tady madam medzi nohama.“ „Myslíš pí**,“ řekl Ron bezelstně. „Tak jo, to bych snad mohl ještě poznat“ řekl jsem pobaveně. Za mňa ano. Dlho som sa tak nezabavil pri čítaní. Hlavný hrdina, Greg, strašný pako, ale v tom dobrom zmysle slova. Kyberpunk nie je pre každého, to vôbec nevadí, lebo Greg je menší hlupák, ktorému všetko treba jednoduchšie vysvetlovať, tak že sa čitateľ nestratí a niekedy vznikajú celkom zábavné situácie, hlavne keď sedia v nejakej kyber hospode. Príbeh jednoduchý, plný akcie a humoru. Hrdia sa dostáva do Cybrainu. Netuší ako, a to je problém ktorý sa rieši v tejto časti. No som zvedavý čo prinesie pokračovanie, lebo záver prekvapil, jednu hviezdu si ešte nechávam v rezerve.

„Po třetím panáku jsem se konečně zase začínal cítit tak nějak normálně, přirozeně, jako bych nebyl nikde v pitomém počítačovém systému, ale v reálném světě“. Vzhledem k tomu, že Cybrain je rozdělen do čtyř knih, je název „Spousta času na smrt“, celkem výstižný. Po přečtení několika příběhů od pana Heteši jsem si tak nějak zvykl, že střední pasáže bývají nejslabší. Je v nich prostě moc slov, které vás nikam nezavedou a někdy mám pocit, že se prostě jedná jen o zdržování před finální jízdou. Toto je kniha první a tak se zatím „hluchých“ pasáží nemusíte obávat. Hlavní hrdina si na nic nehraje, naopak je závislí na třech dalších postavách a je mu jasné, že bez nich do svého cíle nedojde. Citát: Po pampeliškách zbytečně nešlapejte. Jsou živé a děsně potom piští. Jenže cesta počítačovou sítí není jednoduchá a na každém kroku se objevuje nějaká překážka. Postavy jsou evidovány jako virus a cestou je neustále něco napadá. Chce to spousty improvizace a také trochu toho štěstí. Není tu moc humoru, ani toho ironického, ale je to šíleně akční a zemře spousta bitů, virů a další havěti, která se vám potuluje v počítači. Je to vlastně zvláštní pohled do nitra internetové sítě. Možná bude mít někdo problémy se s tím vypořádat a furt to bude „přenášet“ do normálního světa (mě se to také na začátku příběhu stávalo), ale nakonec to poberete, zkomprimujete a adaptujete na svůj mozek. Malá ochutnávka: Sestra byla příjemná a před takovými šedesáti lety mohla být možná i hezká. Teď ale měla šedivé naondulované vlasy, vrásčité ruce a zapadlé oči, a vůbec bych se nedivil, kdyby někde v rohu místnosti měla odloženou kosu. Nemocniční pokoj neměl žádná okna a silně připomínal interiér kosmické lodi z Červeného trpaslíka. Je fakt, že absence sexu v příběhu jej trochu tlumí. Pokud to bude chtít někdo natočit, chce to opravdu přidat ten sex. Pár hezkých holek se tam v té síti najde. Jen je trochu popostrčit, přeformátovat, možná sem tam něco přidat a … jo, to by šlo. Určitě to nebude problém a mistr se s tím v dalších kapitolách vypořádá po svém. Určité náznaky tu jsou. Například taková Katalyn, velice svérázná podivná „žena“ by po vstupu do jiného síťového patra mohla být adeptkou na … no, ne zrovna na sex, ale na příjemné posezení. Rozhodně se mi to četlo rychle, bavilo mě to a už se těším na další dobrodružství. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Svět se najednou smrsknul na vlak do stanice DELETE.

Počítačové střílečky jsem svým příchodem na normální svět o dost předběhla, tak to doháním četbou podobných knížek. Ale jak tak koukám, kam se hrabu na další, ještě zasloužilejší čtenářky – skvělý a dost přesný komentář, babystar! Koneckonců, věkově se autor napasoval mezi nás dvě (= žádný mladík). Přesto si očividně tuhle klukovskou střílečku užívá. Hlavy se rozprskávají, údy poletují, ale nikomu se nic nestane (až na výjimky – a u nich ne brutálně). Zápletka založená na prodírání se virtuálním světem mi přijde bezvadná a nabízí spoustu možností; těším se na další díly a nové nápady. Stejně si ale myslím, že by si autor mohl víc pohrávat se slovy. U dialogů jsem občas nespokojeně zažbrblala; to když postavy, sprosťáren se běžně nebojíce, začnou používat tvary „stylisticky vyšší“ - tento, tedy, pohybuji se, my tam byli objednáni. (A já se po několika knížkách od Jihomoraváků začínám bát, že oni opravdu asi normálně řeknou „jsem nasraný“ a „jsem ve stejné prdeli“ a že jim svými výčitkami možná křivdím. Mě, holku od Pardubic, to ale tahá za uši; když sprostě, tak nespisovně, tak se mluví u nás! :-)).