Sherlock Holmes vítězný

Tvrzení, že " se jedná o jedinečný soubor, který v české literatuře nemá dosud obdobu", je hodně nadsazený a zavádějící. Jedná se o průměrnou či spíše podprůměrnou antalogii, ve které nad průměrem vyčnívají dvě nebo tři povídky.

Není to až taková hrůza, jak jsem se bál, ale zdaleka to ani není žádná hitparáda. Za paradoxně nešťastné považuji zařazení původních dvou povídek A. C. Doylea, ovšem ne kvůli tomu, že by byly špatné, ale proto, že všechny ostatní texty pak působí drobet lacině. Podivná je i samotná struktura výběru, jehož rozdělení na povídky vítězné a bonusové není úplně trefa do černého, poněvadž ty bonusové jsou o chlup lepší, než údajný top soutěže Cena České společnosti Sherlocka Holmese. Skutečně tak zaujaly pouze tři příběhy a to navíc od autorů, od kterých jsem to příliš nečekal - Inny Rottové, Markéty Harasimové a Jiřího Housera. Což má však na svědomí především plejáda průměrných až podprůměrných detektivek, takže snadno vynikne třebas jen řemeslně zvládnutý standard. Posledním a ne právě nepodstatným prohřeškem je vizuální stránka knihy, která vedle i těch nejhorších holmesovek vypadá jako chudý příbuzný. Reprezentativní antologie toho „nejlepšího“ by si bezesporu zasloužila lepší úpravu.