Ze začátku, než jsem se chytla (asi první jedna nebo dvě povídky), jsem moc nechápala o co jde. Ale potom se přede mnou otevřel svět v němž si věci odložené ve vetešnictví vzájemně vyprávějí své příběhy. Musím říct, že mne to vlastně mile přivedlo na myšlenku: že si vůbec vlastně neuvědomujeme co všechno s námi věci okolo nás prožívají, protože je bereme jako samozřejmost, že tu JSOU a slouží pro NÁS. Ale když se člověk na chvilku zasní a podívá se na své křeslo v knihovně... a další věci kolem a vzpomene si, co všechno s vámi to křeslo prožilo, chvíle dobré i špatné. To je takových příběhů :-) . Tahle knížka je moc příjemné pohlazení po duši a přivádí člověka k novým myšlenkám. A ilustrace jsou nádherné.