Klub šampionů

Tohle je snad výhradně mužské čtení: němečtí pánové (s jedním českým emigrantem ve svém středu) ve středním/vyšším věku a v různém "stavu" mají svůj klub a vypravují se na společnou dovolenou, samozřejmě pánskou jízdu, kterou si nakonec užijí, uměřeně věku a svým zájmům a stavu žaludečních šťáv (těch variant úpravy pstruhů bylo nekonečně). Mezi vsuvkami bylo jediné vtipné občasné nahlédnutí do tvorby televizního pořadu pro děti, ale je to obdoba (ne-li totéž), co už autor napsal jinde, dříve (a vtipněji). Autorovy první knihy Prosím tě, neblázni a To na tobě doschne dodnes miluji pro skvělý humor a nadčasovost. Od počátku milénia jsem ale už pak byla spíš zklamávaná jeho novější tvorbou, bez humoru, ale i parodie či satiry, a Klub šampionů mne taky nebavil 50%. Ale pár perliček přeci jen, o perech autorů: "Osud Aloisovy ženy je nadále ve hvězdách. Není vyloučeno, že ji Albert nakonec vyškrtne. Nikdo se beztrestně nedopouští tolika násilných činů jako spisovatelé." (samozřejmě výhradně ve svých dílech) "Jak to řekl Bergson? Ve skutečnosti umění spisovatele spočívá v tom, abychom zapomněli, že užívá slov."

Knížky od Krause mám ráda, ale tuto jsem nebyla schopná dočíst.