Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit. Nedávno jsem to opět zkusil. Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet. Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas. Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou. Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález. Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek. Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.