S Wittgensteinem v gay sauně

S Wittgensteinem v gay sauně je jedna z těch knih, u kterých jsem vlastně celou dobu přemýšlela, jestli ji vůbec dokážu správně uchopit a zhodnotit. Není to klasická beletrie ani oddechové čtení. Spíš soubor sociologických reportážních fejetonů a esejů, které se věnují mužské homosexualitě ve střední Evropě – mimo jiné v Česku, Slovensku a Maďarsku. A už od začátku je jasné, že autor necílí na úplně běžného čtenáře, ale spíš na lidi, kteří mají rádi intelektuálně laděné texty, filozofické přesahy a společenské úvahy. Vratislav Maňák evidentně umí se slovy pracovat opravdu výborně. Jeho slovní zásoba i styl psaní jsou skvělé a některé pasáže mě bavilo tohle sledovat. Líbilo se mi, jak autor propojuje některé své osobní zkušenosti se společenskými tématy, které hodně řeší právě gay komunitu. Na druhou stranu přiznávám, že na mě byla kniha místy až příliš intelektuální. Některým myšlenkám, filozofickým odkazům nebo sociologickým úvahám jsem úplně nerozuměla a občas jsem měla pocit, že mi část významů uniká. Proto si vlastně ani netroufám říct, jestli je kniha „dobře“ nebo „špatně“ napsaná. Myslím, že hodně záleží na tom, kdo ji čte a co od ní očekává. Některé eseje mě opravdu bavily. Pomohly mi víc nahlédnout do světa, který většina lidí mimo komunitu vlastně moc nezná. Bylo zajímavé sledovat rozdíly mezi jednotlivými státy a sledovat, jak různě v nich společnost přistupuje ke gay komunitě a intimitě. Ale byly tam i části, které se mě četly opravdu těžko. Některé eseje mi přišly zdlouhavé, místy až příliš zahlcené filozofickými jmény a odkazy. A některé pasáže na mě působily docela jednostranně nebo až šokujícím dojmem. Jenže zároveň si uvědomuju, že tohle je pohled mě jako ženy středního věku „z běžného života“, ne pohled člověka z literárního nebo novinářského prostředí. Kniha je evidentně určená určitému typu čtenáře. Pokud měla pomoci širší společnosti lépe pochopit homosexuální komunitu, nejsem si jistá, jestli se to úplně podaří. Nemyslím si totiž, že je to kniha pro široké spektrum běžných čtenářů. Je poměrně náročná a intelektuální. Pokud ale měla zachytit určitý stav, zkušenost nebo atmosféru uvnitř části gay komunity a oslovit užší specifický okruh lidí, pak asi svůj účel plní velmi dobře. Celkově pro mě čtení této knihy nebylo úplně pohodové ani snadné, ale rozhodně to byla kniha, která mě donutila nad ní přemýšlet.

Snad jsem na tuto knihu čekal až příliš nadšeně, ale ve výsledku mě spíš štvala. A vlastně: po Smrti staré Maši je tohle dost zklamání... Jako největší problém vidím, že se autor přehnaně zaměřuje na velmi omezený výsek gay zkušenosti, který zdaleka není tak univerzální, jak se z knihy může zdát. Přišlo mi, že Maňák není schopný ustoupit ze své staromilské, lehce konzervativní estétskosti, i když tu a tam překvapivě sází na potenciální "skandálek". Chyběla mi reflexe systémových problémů, a též reflexe problematických stránek téhle gay zkušenosti. Místy mě vyloženě štvalo to "machrování" se jmény. Jsem toho názoru, že pokud se jimi někdo musí ohánět takhle často, pravděpodobně sám nemá moc co říct. Ale autorovi se musí nechat, že je výborný stylista. Jen málokdo v Česku se mu se slovy na parketě vyrovná.