Bylo, nebylo. Panna Maria zemřela ve Varšavě, pytláci párali tetřevům břicha, ze lvích tlap šily se maškarní holiny, v Persii zavřeli brány karavanám, úplněk půjčoval zajícům na kožich a nad Prahou kokrhal kouzelník Žito. Smrt staré Maši, sbírka šesti alegorických povídek, je pokusem vyprávět o současnosti tak, jako by se už dávno stala a zbyla z ní jenom torza mýtů — nebo přesně naopak, je to pokus hledat v současnosti to, co z mýtů ještě zbývá. ––– Smrt staré Maši je nakonec experiment, žánrová hra a pokus vyprávět o současnosti tak, jako by se už dávno stala a zbyla z ní jenom torza mýtů — nebo přesně naopak, je to pokus hledat torza mýtů v současnosti. Na každý pád romantické gesto. Zkouším abstrahovat to nejobecnější — strach z cizího, odmítání odlišnosti, imperiální perspektivu, se kterou nahlížíme země třetího světa, a tak dál — a vyprávět o těchto jevech jako o tématech z jiného světa, tak trochu je zcizit, ale současně je přesadit do kulis lidové literatury, které mohou budit dojem důvěrné známosti, protože ať už máme jakoukoli zkušenost, báchorky a pověsti jsme četli všichni.