Runový meč

Po čase jsem se s chutí vrátila k osudům Vaška Vrana, už ne sebestředného frajírka, ale zoceleného muže, obětavého hrdiny. Z chřadnoucí Prahy se přesouvá ve společnosti přítele barda za důležitým úkolem do Brna, stále prchá před démonem, zažívá dobrodružství, útrapy a ztráty, potkává nové osobnosti, z nichž většina není obyčejnými lidmi. Fantazii se opět meze nekladly a Pavel Renčín stvořil mimořádně barvitý svět, kde je možné doslova cokoliv. Cyklus se pevněji propojil s "Labyrintem", leč mnoho radosti mi tím autor neudělal. On-line román jsem přece jen četla několik let zpátky a podrobnosti už jaksi stihly vytéct cedníkem mé paměti. Sice jsem si užila hláškování Sedmtři, ale ještě více jsem zajásala nad návratem jedné postavy, kterou jsem považovala za ztracenou (a jejíž putování stokami jsem prožívala emotivněji než Vaškovo strastiplné trmácení). Postavit zápletku na rivalitě a vzájemné nevraživosti českých (moravských a slezských) měst je každopádně zajímavý nápad, ale ocenila bych větší využití jednotlivých nářečí. Přinejmenším hantec a chacharština by mohly být zábavným osvěžením proti běžné spisovné češtině. Popis měst se povedl, akorát Opava je v mých očích postarší, kultivovaná dáma, nikoliv zmrzačený válečník (ke spisovateli holt promlouvala historická fakta, ke mně nostalgie prázdnin u prarodičů). Dojem z četby se větší část knihy držel lehce přes 70%, ovšem moc se mi líbil překvapivý zlom v poslední třetině románu a také perfektně promyšlené používání magie. Když k tomu připočtu kvalitní provedení knihy a pečlivou redakční práci (zaznamenala jsem jediné klopýtnutí), ráda se přikloním ke čtyřem astrám. "Sezame, otevři se!" vypálil pivní bard. "Řekni přítel, a vejdi!" napovídal hlas zpoza dveří. "Nasrat!" zaryčel Patrik jako tur. "Jestli okamžitě neotevřeš, vykopnu je a nařežu ti mečem!" Zarachotil řetěz. Ozvalo se odsunování závory. Dvakrát cvakl jeden zámek a dvakrát druhý. Brána Morie se otevřela.

Původně se mi nechtělo po prvním dílu ani moc pokračovat druhým. Ale brněnské prostředí si mě získalo a i pak celkově to dostalo spád. Takže, i když to není zrovna můj oblíbený žánr, musím říct, že tento díl se mi poměrně líbil. Trochu mě zarazila občasná podobnost s Ajvazovým Druhým městem. Ale beru to spíš jako inspiraci, pro mě lepší než Ajvaz.

Docela obdivuji autorovu fantazii. Už tak zajímavý námět ještě doplnil spoustou napínavých akcí a svoji fantazii dále rozvinul. Jsem zvědavý, jak to celé zakončí. Hned jdu číst poslední díl.

Po čase jsem se s chutí vrátila k osudům Vaška Vrana, už ne sebestředného frajírka, ale zoceleného muže, obětavého hrdiny. Z chřadnoucí Prahy se přesouvá ve společnosti přítele barda za důležitým úkolem do Brna, stále prchá před démonem, zažívá dobrodružství, útrapy a ztráty, potkává nové osobnosti, z nichž většina není obyčejnými lidmi. Fantazii se opět meze nekladly a Pavel Renčín stvořil mimořádně barvitý svět, kde je možné doslova cokoliv. Cyklus se pevněji propojil s "Labyrintem", leč mnoho radosti mi tím autor neudělal. On-line román jsem přece jen četla několik let zpátky a podrobnosti už jaksi stihly vytéct cedníkem mé paměti. Sice jsem si užila hláškování Sedmtři, ale ještě více jsem zajásala nad návratem jedné postavy, kterou jsem považovala za ztracenou (a jejíž putování stokami jsem prožívala emotivněji než Vaškovo strastiplné trmácení). Postavit zápletku na rivalitě a vzájemné nevraživosti českých (moravských a slezských) měst je každopádně zajímavý nápad, ale ocenila bych větší využití jednotlivých nářečí. Přinejmenším hantec a chacharština by mohly být zábavným osvěžením proti běžné spisovné češtině. Popis měst se povedl, akorát Opava je v mých očích postarší, kultivovaná dáma, nikoliv zmrzačený válečník (ke spisovateli holt promlouvala historická fakta, ke mně nostalgie prázdnin u prarodičů). Dojem z četby se větší část knihy držel lehce přes 70%, ovšem moc se mi líbil překvapivý zlom v poslední třetině románu a také perfektně promyšlené používání magie. Když k tomu připočtu kvalitní provedení knihy a pečlivou redakční práci (zaznamenala jsem jediné klopýtnutí), ráda se přikloním ke čtyřem astrám. "Sezame, otevři se!" vypálil pivní bard. "Řekni přítel, a vejdi!" napovídal hlas zpoza dveří. "Nasrat!" zaryčel Patrik jako tur. "Jestli okamžitě neotevřeš, vykopnu je a nařežu ti mečem!" Zarachotil řetěz. Ozvalo se odsunování závory. Dvakrát cvakl jeden zámek a dvakrát druhý. Brána Morie se otevřela.

Původně se mi nechtělo po prvním dílu ani moc pokračovat druhým. Ale brněnské prostředí si mě získalo a i pak celkově to dostalo spád. Takže, i když to není zrovna můj oblíbený žánr, musím říct, že tento díl se mi poměrně líbil. Trochu mě zarazila občasná podobnost s Ajvazovým Druhým městem. Ale beru to spíš jako inspiraci, pro mě lepší než Ajvaz.

Docela obdivuji autorovu fantazii. Už tak zajímavý námět ještě doplnil spoustou napínavých akcí a svoji fantazii dále rozvinul. Jsem zvědavý, jak to celé zakončí. Hned jdu číst poslední díl.