Labyrint

Hlavními hrdiny Labyrintu je nesourodá skupinka obyčejných lidí, kteří byli z neznámého důvodu uneseni do nitra pražské kanalizace. Kdo a proč je pro ně hádankou, na kterou se snaží nalézt odpověď, tedy hned poté, co se dostanou ven. Jestli přežijí. Záhy totiž zjišťují, že stoky nejsou opuštěné a už vůbec ne mírumilovné. Navíc čím déle putují v hlubokých temnotách, tím více se jim podzemní svět dostává pod kůži a přeměňuje je k obrazu svému... Tenhle nezávislý prolog k cyklu Městské války vznikal původně on-line na internetu, kde se do jeho tvorby aktivně zapojovali i čtenáři. Kniha tak jako bonus obsahuje kromě samotného textu i nejzajímavější příspěvky z diskuse, torzo metalové opery, komiksové stripy - a jako překvapení - zbrusu novou povídku Král olší, která na Labyrint volně navazuje. Pro mě bez diskuzí perfektní čtenářský zážitek, jak pro autorovu imaginaci, tak kvůli propracované gradaci, zapříčiněné nutností s každým dalším pokračováním děj někam posunout. Maximální spokojenost.

Bylo několik týdnů před 6.červnem 1944. Schylovalo se k okupaci, která zcela změní průběh války. Tak hned v úvodu, mi tento prolog zamotal hlavu. O čem to tedy ve finále, vlastně celé bude...? Jakou to má mít spojitost s příběhem...? No a pak, zcela upřimně to bylo o fantastické fantasy, o polapených "lidech - nelidech" a jejich nevšedním bytí a snaze přežití v místech, kam bych se opravdu nikdy dostat nechtěla. Pavel Renčín píše dost autenticky, až jsem při čtení ten pomyslný puch, úzkost a děs z kanalizace cítila... To podtrhují i obrázky v ní, které za sebe vnímám, jako trefný bonus. Těm co se nebojí temnoty, všelijaké havěti..., netrpí možnou klaustrofobií, tak právě těm, tenhle Labyrint, směle doporučuji.