Kdo by neznal nejklasičtější příběh velké lásky mezi dvěma mladými lidmi a současně velké nenávisti mezi jejich rodinami. Kapuletové a Montekové jsou hrdé rodiny a mezi sebou navzájem nesmiřitelní, ovšem láska Romea a Julie je silnější. Přečteno, viděno v divadle i jako film v televizi a nikdy se neomrzí

Citově velmi účinná shakespearovská oslava řeči! Shakespearovské promluvy totiž nemají obdoby, děj předestřený v širších souvislostech, okořeněný zástupem drobných postaviček (sluhové, chůvy, měšťáci, vojáci), jež ho oživují, ovšem, jsou to především SLOVA, jež dokáží vyjádřit … lásku a její vášnivou nedočkavost! … Juliinu … "Pojď, noci ctihodná, ty vážná paní, černě oděná, a nauč mne, jak prohrávati ve hře vítězné, kde v sázce dvojí čisté panictví. Mou nezkrocenou krev, jež ve tvářích mi tepe, černým pláštěm zakukli, až plachá láska má se osmělí a všechno věrné lásky konání mít bude jen za čirou nevinnost. Pojď, noci, pojď! Romeo, pojď, dne v noci! Neb ležet budeš moci na křídlech bělejší sněhu nově padlého na týlu havrana. Pojď, vlídná noci, pojď, láskyplná, černobrvá noci, dej mi Romea!“ … a Romeovu … „Láska je dým, jak vzdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne …“ Příběh, kde lásku střídá nenávist, který je plný něžné lyriky i neúprosné tragiky, pranýřující ten věčný svár společenských konvencí s intimními touhami, jež se do jejich pevně sevřených hranic nevtěsnají, využívá všech dostupných prostředků, tak třeba … v podobě drsňáckého Merkuciovského humoru … „Láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě jak šašek a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to jeho poblázněné ztopořené žezlo.“ … nebo notoricky známého momentu - dramaticky nešťastné náhody – osudu! To vše a mnoho dalšího (každý si najde to své, co ocení), to je William Shakespeare a jeho „marná lásky snaha“, pro níž v tomto dramatu vytvořil velmi intimní prostor plný smyslovosti a smyslnosti … ROMEO: „Jestli má ruka nevhodně a směle znesvěcuje tvou dlaň, tu svatyni, ať rty jsou poutníci, co uzarděle svým něžným hříchem ten hřích odčiní.“ JULIE: „Své ruce křivdíš, a to velice, vždyť jako svátost vzýváš mne svou dlaní, poutník se dotkne ruky světice, dlaň líbá dlaň, než vyřkne zbožné přání.“ … v emocionálně přesvědčivé řeči lásky (v níž se prolíná naděje a strach), ... a tomu většinou rozumíme i dnes :-). ,, Oponu stáhni, noci tajných lásek …“ ... „Nebyl jen pro svou dobu, byl pro všechen čas!“