Do světa Rošáru se rád zase vrátím. I když knihy mají poměrně dost stránek, čte se to skoro samo a neřekl bych, že tam jsou hluchá místa. Nepřestává mne udivovat autorova fantazie.

Oproti předchozím dílům mi to přišlo trochu slabší, některé postavy mě bavily méně (Navani, Venli) a celkově už to na mě nemělo tak ohromující aha efekt. Trochu mi taky vadil "megalomanský" rozměr, množství rytířů a jejich vzdušné souboje s Nebeskými apod. Více mi vyhovovala komornější nálada prvního a druhého dílu. Přesto to však byl skvěle strávený čas a už se těším, až se zase do Rošáru příště (bohužel asi za dlouho) podívám. Nejvíce mě bavily kapitoly o Adolinovi, Śalán a Čtvrté mostní, z nových postav mě zaujaly i Lešvi a Raboniel.