Republika

Původně jsem tady měl jen čtyři hvězdy. Vysvětlím proč - "protože už je to zkrátka několikrát vyzkoušený model minipovídek se závěrečnou pointou (někdy vtipnou, jindy děsivou či bizarní), ale tentokrát už se zkrátka ne tak často dostavuje ten wow efekt na závěr, jelikož vybrané epizody nepatří úplně mezi všeobecně známá témata. Na druhou stranu to pochopitelně je velký klad knihy, že přibližuje čtenáři i méně známé věci a čtenář se zastydí při vědomí, co vše neví. Ze zhruba sedmdesáti povídek mě skutečně nadchlo asi jen deset - je tady soudružka Válková, bureš či Michal David z těch vtipnějších, Pavel Wonka nebo unesený autobus z těch smutných, ale ty ostatní už prostě nemají tu bombu na závěr, ač jsou všechny povídky úžasně jazykově na výši, jsou plné metafor, přirovnání, personifikací, které se v próze nikde nevidí. Určitě doporučuji číst nejdříve vždy pravou stranu (povídku) a až pak stranu levou (historický kontext). Když si to teď po sobě čtu, tak se až stydím, jestli to nezní příliš kriticky. Pana Jiřího Padevěta miluju za veškerou jeho práci, do které se pouští, a berte to prosím jen a jen jako můj problém, že jsem si sám v sobě bohužel nastavil až přehnaně vysoká a nesplnitelná očekávání. Mea culpa." (tohle byl původní komentář) Teď doplnění - když to člověk vezme kolem a kolem, je to nádherná a úžasná kniha, která představuje nás, naši republiku, takovou, jaká je - tragická i směšná najednou, hrdinská i zbabělá - prostě česká. Tím, že jsou zde (narozdíl od minulých knížek) přehledně chronologicky seřazeny jednotlivé povídky i s jednoduchým obrazovým doprovodem a historickým vysvětlením, má kniha potenciál jednoduchého navrácení se ke kterékoli povídce. A už teď listuje knihou musím říct, že těch nádherných povídek je tam mnohem víc než jsem si po dočtení nechal v hlavě. Pět. Pět hvězd a bez váhání. A kdybych ten komentář psal ještě s větším odstupem, asi bych pak potřeboval těch hvězd šest nebo sedm...

Můj první Padevět. 73 povídek, 73 let našich dějin, 73 událostí, mnoho životů... Známe je z dějepisu: datum, jméno, holá fakta. Ale co ti lidé prožívali? Jací byli? Jak se ve zlomových okamžicích cítili? Co dělali? Jiří Padevět nám nabízí fiktivní kratičké pohledy, okamžiky, zdánlivě banální... Jako byste četli první strany ze 73 románů. Pokračování znáte, nebo si ho dohledáte. Ano, postupně se opakují motivy, ale na mě texty i tak hluboce působily, cítila jsem tíseň, chlad, radost i bolest a chtěla další a další "první strany". Četla jsem pomalu, po pár stránkách, jinak to nešlo. Autor skvěle pracuje s jazykem a umí jim vyvolat ducha doby. No a navíc ta grafika! Chtěla jsem jí poslat dál, ale prostě nemůžu, tuhle krásku chci mít doma. Nečekala jsem, že mě kniha až tak zasáhne. Doporučuji!