Krvavé finále

"Mohu pochopit bojovou situaci, mohu pochopit i vztek a stres ustupujících jednotek, které se snaží uniknout z dosahu Rudé armády, ale nikdy nepochopím, proč stárnoucí muž z Volkssturmu utluče pažbou pušky, kterou před týdnem vyfasoval, židovskou dívku, která váží 40 kilogramů a ušla stovky kilometrů." Tato věta skvěle vystihuje celou knihu.V dnešní době jsou všechna média plná brutálních činů páchaných islamisty ve jménu náboženství, nad čímž kroutíme hlavou jak je to vůbec možné a mluvíme o fanaticích a nekulturních barbarech.Stačí ovšem nalistovat v knize Krvavé finále takřka jakoukoli stránku a přečteme si o mnohem a mnohem hrůznějších zvěrstvech, kterých se na našem území dopouštěli příslušníci jednoho z nejkulturnějších národů světa a to v době, kdy už se snad ani nemohli vymlouvat na svého vůdce.

Po přečtení knih Jiřího Padevěta Pod tíhou historie a Krvavé finále jsem se vydal pěšky z nádraží Bohušovice nad Ohří do Terezína. Cestou jsem myslel na ty tisíce utrápených, většinou židovských mužů, žen a dětí, kteří prošli tímto Dantovským peklem. Prohlídka Památníku Terezín a muzea ghetta byla pro mě velice silný osobní zážitek. Můj velký obdiv patřil všem židovským umělcům (hudebníkům, básníkům, hercům a krejčím, kteří dovedli i z mála ušít slušivé divadelní šaty, malířům a učitelům), kteří předvedli v tomto ghettu své umění ve prospěch svého kolektivu. Pomocí kreseb a obrázků nám zanechali důkazy o krutostech a násilí dozorců, ale i popsali každodenní život v tomto ghettu. V pokladně si můžete koupit knihy s kresbami a obrazy, které Vás uchvátí svojí kvalitou zpracovaného tématu: večerní omývaní mrtvých, modlitby za zemřelé-Jizkor, noční jízdy kočáru navršeného mrtvolami ke krematoriu.. Proč se takhle rozepisuji? Protože i sám Jiří Padevět přiznává,,že knihy Krvavé finále a Krvavé léto jsou encyklopedie spíše než literatura, je to skutečný seznam, je to seznam mrtvol.“ A většina čtenářů si tento seznam mrtvol prohlédne a nebude mít více síly se k němu vracet. Stejně jako já jsem neměl sílu si koupit a odnést domů ty úžasné kresby v pokladně muzea Terezín. Myslím si, že tyto velice kvalitní knihy Jiřího Padevěta by měly být součásti výuky všech středních škol, stejně jako návštěva Památníku Terezín. Je totiž důležité, nalézt ten správný přístup k těmto knihám. Nestačí jen hledat strýčky mezi odsunutými Němci v Krvavém létě a ani si nevšimnout Krvavého finále a naopak.

Obdivuhodná mravenčí práce o masakrech v Čechách v posledních měsících 2. světové války. Většinou se týkají přelomu dubna a května, ale třeba u protipartyzánských operací na Moravě nebo u pochodů smrti jsou zde zaznamenány i události z března 1945. Kniha je členěna formou průvodce po krajích a je zajímavé sledovat charakter represárií podle jednotlivých regionů. Jestliže v západních, severních a částečně jižních Čechách se jedná spíše o masakry transportů vězňů koncentračních táborů nebo pochodů smrti, u střední Moravy o protipartizánské operace, tak zbytek Čech je zasažen hlavně excesy souvisejícími s nervozitou ustupujících jednotek a ze snah potlačit květnové povstání proti okupaci. Většinu válečných zločinů mají na svědomí příslušníci (Waffen) SS a gestapa, výjimečně se na nich podíleli i členové Luftwaffe nebo Wehrmachtu. Zajímavý je rovněž podíl krutostí spáchaných jinými než německými vojáky ve službách SS (Lotyši, Ukrajinci, Rusové...). V situaci, kdy už každému muselo být jasné, že je prakticky dobojováno, je to skutečně hrůzné. Musím přiznat, že počet pokusů o vypálení vesnic, braní, mučení a vraždění rukojmích mě celkem šokoval. Někdy bývá tendence líčit konec války v Čechách pomalu idylickým způsobem, že o nic nešlo a Němci se houfně vzdávali. Tahle kniha čtenáře vyvede z omylu a k notoricky známých zločinům jako je Ploština nebo Prlov přidává například Konětopy nebo Lejčkov. I když na sklonku války, pořád bylo značné riziko vyvěsit českou vlajku nedejbože vzít do ruky zbraň. To je fakt, na který se pomalu zapomíná... V náznacích se již objevují i události poválečné, kdy se hněv zase obrátil proti německému obyvatelstvu. Autor přislíbil toto téma zpracovat podobným způsobem a při jeho preciznosti to jistě nebude veselé čtení. Přesto se těším, bude to hezky hozená rukavice českému nacionalismu...

"Mohu pochopit bojovou situaci, mohu pochopit i vztek a stres ustupujících jednotek, které se snaží uniknout z dosahu Rudé armády, ale nikdy nepochopím, proč stárnoucí muž z Volkssturmu utluče pažbou pušky, kterou před týdnem vyfasoval, židovskou dívku, která váží 40 kilogramů a ušla stovky kilometrů." Tato věta skvěle vystihuje celou knihu.V dnešní době jsou všechna média plná brutálních činů páchaných islamisty ve jménu náboženství, nad čímž kroutíme hlavou jak je to vůbec možné a mluvíme o fanaticích a nekulturních barbarech.Stačí ovšem nalistovat v knize Krvavé finále takřka jakoukoli stránku a přečteme si o mnohem a mnohem hrůznějších zvěrstvech, kterých se na našem území dopouštěli příslušníci jednoho z nejkulturnějších národů světa a to v době, kdy už se snad ani nemohli vymlouvat na svého vůdce.

Po přečtení knih Jiřího Padevěta Pod tíhou historie a Krvavé finále jsem se vydal pěšky z nádraží Bohušovice nad Ohří do Terezína. Cestou jsem myslel na ty tisíce utrápených, většinou židovských mužů, žen a dětí, kteří prošli tímto Dantovským peklem. Prohlídka Památníku Terezín a muzea ghetta byla pro mě velice silný osobní zážitek. Můj velký obdiv patřil všem židovským umělcům (hudebníkům, básníkům, hercům a krejčím, kteří dovedli i z mála ušít slušivé divadelní šaty, malířům a učitelům), kteří předvedli v tomto ghettu své umění ve prospěch svého kolektivu. Pomocí kreseb a obrázků nám zanechali důkazy o krutostech a násilí dozorců, ale i popsali každodenní život v tomto ghettu. V pokladně si můžete koupit knihy s kresbami a obrazy, které Vás uchvátí svojí kvalitou zpracovaného tématu: večerní omývaní mrtvých, modlitby za zemřelé-Jizkor, noční jízdy kočáru navršeného mrtvolami ke krematoriu.. Proč se takhle rozepisuji? Protože i sám Jiří Padevět přiznává,,že knihy Krvavé finále a Krvavé léto jsou encyklopedie spíše než literatura, je to skutečný seznam, je to seznam mrtvol.“ A většina čtenářů si tento seznam mrtvol prohlédne a nebude mít více síly se k němu vracet. Stejně jako já jsem neměl sílu si koupit a odnést domů ty úžasné kresby v pokladně muzea Terezín. Myslím si, že tyto velice kvalitní knihy Jiřího Padevěta by měly být součásti výuky všech středních škol, stejně jako návštěva Památníku Terezín. Je totiž důležité, nalézt ten správný přístup k těmto knihám. Nestačí jen hledat strýčky mezi odsunutými Němci v Krvavém létě a ani si nevšimnout Krvavého finále a naopak.

Tak tohle byla na četbu dost dřina a pokud jsem si chtěl ověřit fakta i z dalších zdrojů, tak to bylo hodně, především časově, náročné, ale rozhodně to stálo za to.