Prokletí pastýřů z Rohu

Nelze říct že by to bylo napsáno střízlivým jazykem, naopak je to napsáno jazykem, který vás buď k horalským salaším připoutá nebo vás to nebude bavit. Pro mne to byl velice pěkný text, jakkoliv moc to byl projev,co se dialogů týká, možná divadelní a pro román tedy zapovězený a přepjatý, je to příběh který na č!ověka dýchne otevřenou oblohou, výškou a ostrostí, a neopomene na pády a přitom zůstàvá prostý a v životě tak nějak samozřejmý.5/5

Román je psaný jazykem, kterým se nemluví dnes a nemluvilo ani tehdy na horách a kdekoliv jinde v naší zemi. Slovní obraty a věty jsou příliš teatrální na to, aby je někdo v běžné hovorové řeči vyslovil. Výstižně to ve svém komentáři popsala Atuin. Mě tento jazyk k horalským salaším připoutal. Jako kdybych seděl v hospůdce kdesi cestou z města na hřeben hor a místní ochotníci přede mnou na provizorním pódiu rozehráli Gerstnerův příběh. Za okny studený vítr rozhání první sníh po okolních stráních, zatímco já si uvnitř hovím v útulném tmavém koutě a sleduji výjevy ze života Jakuba z Rohu, jeho blízkých, nechávám se unášet tóny citery blázna Filipa, přistupuji na autorovu hru a oživuji vlastní vzpomínky na Krkonoše, abych mohl v knize smyšleně nazvaná místa zasadit do reálné mapy tohoto pohoří. Moc pěkná kniha, poetikou podobná dílům šumavského Karla Klostermanna.