Krkonošská kuchařka

Tak si tak brouzdám po bookportu, co bych si přečetla, až na mě vyskočila tato kniha. Žiju celý život v Krkonoších, tak mě kniha zaujala. A víte co? To bylo pohlazení po duši. Mohla jsem si srovnat a vzpomenout, jak se to dělalo dřív a jak dnes. Měsíc po měsíci je tam vyprávěné, jak se dřív žilo. Zmíněná příjmení jsou dodnes děděná z generaci na generaci. Místa, o kterých v knize vypovídá jsou mi blízká a několikrát za měsíc je za nějakým účelem navštívím. Jilemnice, Vrchlabí, Štěpanice, Benecko. To, co vařili a jedli se odvíjelo od plné nebo prázdné spíže. Proto se vařili hlavně jídla z brambor, mouky a mléka. Občas zelenina a vejce a maso úplně vyjímečně. Půst, který nastával před Velikonocemi byl z důvodu křesťanského, ale i z toho, že po zimě pomalu docházela zásoba jídla. Na konci každého měsíce bylo několik receptů, na které stačí pár ingrediencí a pochutnáte si. Kvásek a je z něj kyselo, knedlíky zvané Hop do vody, stačí jen voda, mouka a sůl, sejkory z brambor, bramborové placky nebo škubánky či cmunda. Musím říct, co jídel se u nás, když jsem byla malá vařilo. Svítek, chlupačky, bramboračka. Při políčku brambor měli celý rok co jíst. Dnešní doba je tak rozmlsaná, že šťouchané brambory s cibulkou, chlupaté knedlíky se zelím bereme jako přílohu. Dříve to bylo hlavní jídlo.

Nádherná kniha o životě obyčejných lidí prokládaná recepty měsíc po měsíci .