Proces změny

Druhá kniha americké spisovatelky Marthy Wellsové je podobně útlá, jako ta předchozí, přičemž věčně sebeironizující android je bezesporu stále jejím největším trumfem. Naneštěstí autorka nepatří mezi právě ty tvůrce, kteří by si i s málem dokázali snadno poradit. Tentokrát jí totiž poměrně dlouho trvá, než připraví figury na šachovnici, a když přijde ke slovu samotná hra, rozštěpí se osnova na dvě dějové linie. U sto šedesáti stran? Krajně zbytečné. Postavou navíc je pak zde ART, umělá inteligence vesmírné lodi, která je jako společník jistě zábavná, ale taky působí jako očividná berlička pro řešení jinak neřešitelných situací. Ale pořád mě to baví, možná právě díky krátkému rozsahu, který prostě nedává prostor pro nějakou nudu. Hrdinovy postřehy jsou stále trefné, ironické a veskrze lidské, což je o to vtipnější, že jde o uměle vytvořeného tvora. Komplikovaností ovšem tahle série neoplývá. Pohříchu i jednoduchost se musí správě uhrát, aby nebyla zaměňována za obyčejnou tvůrčí lenost.

Další putování s Robokatem si drží humor, cynismus i sarkasmus. Pohodové, zábavné svižné čtení. Nový příběh, nová cesta, nové přátelství. A návrat na začátek. Tuhle jednohubku s asociální poruchou prostě nejde nemít rád.