První plnohodnotný román v sérii o Robokatovi nebyl úplným zklamáním, přesto musím konstatovat, že ani nikterak příjemně nepřekvapil. I v tomto díle platí, že Robokat je velmi zábavná postava s různými úchylkami, jejíž antisociální poznámky jsou často naprosto brilantní. Stejně jako i u předchozích dílů série jde i tady o akcí nabitou knihu, kdy se neustále něco děje a na oddych není čas. Hodně dobré závěrečné rozuzlení a vysvětlení "záporáků" tomu dodává i trochu hřejivého pocitu navrch. Trochu mě to donutilo i zapomenout na první části knihy, které mi připadaly trochu chaotické. Bohužel celkový recept se už začíná trochu přejídat. Autorka ždímá osvědčenou formuli úplně do sucha. Snad kromě antagonisty tohoto příběhu a možná několika nápadů s Robokatem 2.0 tady nepřichází s ničím novým. A i těch pár konceptů, které nové a zajímavé jsou trochu zanikají v překotné akci. Myslím, že by rozhodně prospělo občas trochu zpomalit a donutit čtenáře se trochu zamyslet. Potenciál tam k tomu je. Už jsem si u této série zvyknul, že z technologického hlediska obsahuje plno nesmyslů, které se v podobě různého nahrávání kódů neustále opakují. V tuto chvíli už tento problém dokáži ignorovat skoro stejně jako sérii definující omýlání fiktivní seriálové názvy a scény. Celkově nejde o špatnou knihu, ale přináší jen málo nového a i u toho nevyužívá svůj potenciál naplno. Nejspíš budu se sérií pokračovat. Ale hlavně proto, abych zjistil, jestli autorka dokáže Robokata někam posunout nebo se z něho stane jen její tupá dojná kráva. Ačkoliv se Střetu myslí povedlo sérii mírně posunout ze zcela repetitvního rybníčku, nebylo to na můj vkus zdaleka dost. Zanechávám průměrné 3/5

Za mne jednoznačně nejlepší díl série. Robokat se vrací (hned několikrát), ART se vrací (i když trochu jinak), úvodní festivalové scény jsou skvělé osvěžení. Dal jsem si pak hned další díl v angličtině, a tehle ryze detektivní sequel ukazuje, jak moc se žánr posunul od Ocelových jeskyní od Asimova.