Proces

Bankovního prokuristu Josefa K. unesou dva neznámí muži a oznámí mu, že byl obviněn a je proti němu vedený soudní proces. Josef ví, že je nevinný, ale postupně pod psychickým tlakem začne o sobě pochybovat a i si začne připouštět, že by vše mohlo být jinak. Skvělý psychologický román, jak lze člověka zlomit soustavným psychickým nátlakem. Ten pocit zmaru a beznaděje byl hodně silný. Nejhorší je, že sice tento román je fikce, ale nutno si připustit, že takhle lze vykonstruovat proces proti člověku i v dnešní době a též ho naprosto zničit

Absurdní fraška. Člověku se chce křičet, bušit pěstma, nebo něco podobného. Josef K. se dostává do soukolí odlidštěné soudcovské/úřednické/státní mašinérie. A to prosím v roce 1925. Neskutečné dílko. Kafka mě vlastně skoro celou dobu děsně štval. A to nikoli pouze oním vlastním nesmyslným procesem, historie se bohužel ráda opakuje, ale reakcemi lidí okolo. Všichni, absolutně všichni slouží oné mašinérii nebo se jí podrobili. Ona přitom není až tak přesvědčivá (nemusí, stačí mlžit), jako jsou přesvědčiví její úředníci a vůbec všichni ti, co se kolem procesu točí ve spletitém zákulisí a zkušeně radí, jak systém očůrat. Ovšem jen dočasně, pochopitelně. Žádné příjemné a pohodové čtení to tedy není, to vám řeknu. Zato dvojnásob poučné. K., na rozdíl od brouka, nerezignoval. Bohužel se stejným výsledkem. Jedovatý systém otráví celou společnost. Jedinec nemá šanci. Zůstává bezmoc a beznaděj. Já věděla, proč tohoto Kafku stále obcházím obloukem, jakkoli má pouze pár stránek a v knihovně jej mám už vážně dost dlouho.