Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou

Stále sa jedná o kvalitné čítanie, knižka ma však - bohužiaľ - nepohltila tak ako prvé dva diely. Akoby postrádala iskru, spirit, živelnosť predchádzajúcich kníh. Až druhá polovica príbehu ma vtiahla do deja, bola som tam s nimi, s Lenú a s Lilou. V úskaliach manželského súžitia, výchovy detí, túžby presadiť sa, nájsť si svoje miesto v živote. Už sú tridsiatničky a ich životy delí priepasť - citová, priestorová i intelektuálna. Jedna v Neapole, druhá vo Florencii. Ach, a ten záver... Núti čitateľa okamžite siahnuť po pokračovaní. "A přesto, i když jsem žila v jiných městech a skoro jsme se nevídaly a ona mi o sobě nic neříkala a já se snažila na nic se neptat, její stín mě popoháněl, její stín mě brzdil, naplňoval mě pýchou a srážel mi hřebínek, nikdy mi nedopřál klidu. Když teď tohle píšu, potřebuju to popohánění ještě víc. Chci, aby tu byla, píšu kvůli tomu. Chci, aby mazala, aby přidávala, aby se podílela na našem příběhu a vlila do něj, se svou kreativitou, to, co ví, co řekla nebo co si myslela." "Stát se. Tím slovesem jsem byla odjakživa posedlá, ale uvědomila jsem si to teprve tehdy. Já se chtěla stát, i když jsem nikdy nevěděla čím. A stala jsem se, o tom není pochyb, jenže mi chyběl predikativ, chyběla mi skutečná vášeň, odhodlání, ambice. Chtěla jsem se něčím stát – o tohle tu šlo – jen proto, že jsem se bála, že Lila se stane kdovíčím a já zůstanu pozadu. Moje stát se bylo stát se v její stopě. Musela jsem se stát znovu, ale kvůli sobě, už jako dospělá, nezávisle na ní." "Společnost, které připadá normální potlačovat péčí o děti a o domácnost intelektuální sílu žen, je nepřátelská sama vůči sobě a neuvědomuje si to.“

Třetí díl téhle neapolské ságy pro mě byl jedním slovem wow. Upřímně, když jsem dočítala druhý díl, do třetího se mi nechtělo. Dala jsem si několik týdnů pauzu, než jsem se odhodlala začít číst a první třetina knihy vůbec neubíhala. Ale pak mě to chytlo a nepustilo. Možná je to i tím, že jsem se v příběhu dostala do bodu, kdy mi jsou postavy věkově nejbližší. Dlouhé a chaotické věty ve mě ještě umocňovaly pocit chaosu, frustrace, radosti, vzrušení, všeho. Na další díl určitě tak dlouho čekat nebudu, na finále se děsně těším!