Geniální přítelkyně 3

Série, u které nedokážu popsat, co přesně čtenáře nutí číst dál a dál. V tomto díle mě moc bavil pokrok ve světě počítačů, téma elektronického zpracování dat. S feministickým laděním románu nemám problém, dokonce jsem měla husí kůži, když Nino pronesl: „Společnost, které připadá normální potlačovat péčí o děti a domácnost intelektuální sílu žen, je nepřátelská sama vůči sobě a neuvědomuje si to.“ Silná kniha, silný příběh, silné ženy. Intelektuální prostředí se mísí s chudinskou čtvrtí a nenápadným klíčením organizace typu Gomora. Nóbl společnost a politické odboje střídá stránka plná pochybností o sobě samém, o cestě životem, náhle přichází hádka a ostrý střet italského temperamentu.... Co více si přát :) Velmi jsem soucítila s Elenou, která se i přes lásku k dětem musela popasovat s tím, že náhle není vzestupující nadanou spisovatelkou, ale matkou a manželkou, kterou má zajímat jen vaření, úklid, manželovo pohoda a vřeštící dcera.

Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze. Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila. Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky. Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat. Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci. Hodnocení: 45%