„Ráda bych věřila, že je to příběh, který jsem si vymyslela. Potřebuju tomu věřit. Musím tomu věřit. Ti, kdo dokážou věřit, že podobné věci jsou pouhé příběhy, mají větší šanci.“ (s. 59) Ke knížce mě přivedl seriál. První sérii jsem na jaře s napětím, ale odporem sledoval. V půlce druhé série jsem nenašel sílu dál koukat na totalitní praktiky Gileádu. Jsem ale rád, že jsem dal šanci knižní předloze. Především v první sérii se jí autoři drží. Styl vypravování má spád. Knížka mnohem lépe vysvětluje vztah mezi vypravěčkou příběhu a manželkou velitele, lépe charakterizuje postavy tet a mart. „Snažím se moc nepřemýšlet. Stejně jako všechno ostatní musejí být teď i myšlenky na příděl. Je hodně věcí, na které bude lepší nemyslet.“ (s. 23) Násilí, které je dávkuje televizní obraz, nevystupuje v knižním příběhu tak naturalisticky jako v televizi. Líbilo se mi uspořádání knihy – nejen členění do částí a kapitol, ale i předmluva a závěr v podobě historických poznámek. Zaujaly mě informace týkající se jména vypravěčky. Doporučuji přečíst předmluvu až na závěr. „Nolite Te Bastardes Carborundorum“ Mám motivaci dokoukat seriál a hlavně si od autorky přečíst i jinou knihu. „Ještě nějaké dotazy?“

80% Výborně vymyšlené a chvílemi dost otřesné. Jedná se o knížku, která mi určitě utkví v paměti. Děsná představa blízké budoucnosti v totalitním režimu. Jinak se přikláním k dalším pozitivním hodnocením tady. Doporučuji!