Příběh služebnice

„Ráda bych věřila, že je to příběh, který jsem si vymyslela. Potřebuju tomu věřit. Musím tomu věřit. Ti, kdo dokážou věřit, že podobné věci jsou pouhé příběhy, mají větší šanci.“ (s. 59) Ke knížce mě přivedl seriál. První sérii jsem na jaře s napětím, ale odporem sledoval. V půlce druhé série jsem nenašel sílu dál koukat na totalitní praktiky Gileádu. Jsem ale rád, že jsem dal šanci knižní předloze. Především v první sérii se jí autoři drží. Styl vypravování má spád. Knížka mnohem lépe vysvětluje vztah mezi vypravěčkou příběhu a manželkou velitele, lépe charakterizuje postavy tet a mart. „Snažím se moc nepřemýšlet. Stejně jako všechno ostatní musejí být teď i myšlenky na příděl. Je hodně věcí, na které bude lepší nemyslet.“ (s. 23) Násilí, které je dávkuje televizní obraz, nevystupuje v knižním příběhu tak naturalisticky jako v televizi. Líbilo se mi uspořádání knihy – nejen členění do částí a kapitol, ale i předmluva a závěr v podobě historických poznámek. Zaujaly mě informace týkající se jména vypravěčky. Doporučuji přečíst předmluvu až na závěr. „Nolite Te Bastardes Carborundorum“ Mám motivaci dokoukat seriál a hlavně si od autorky přečíst i jinou knihu. „Ještě nějaké dotazy?“

Kniha mě zaujala nejenom svým námětem, ale především jeho literárním zpracováním. M.Atwoodová přesvědčivě prokázala své vypravěčské mistrovství. Samotný příběh a myšlenky v něm obsažené jsou natolik závažné, že jen stěží zanechají někoho chladným a netečným. Nebudu zde polemizovat o tom, zda by něco takového, jak líčí protagonistka románu, mohlo někdy v budoucnu nastat a kdo by za tím stál. Daleko důležitější jsou pro mě otázky, které autorka nastoluje a o nichž se zmiňuje v předmluvě z roku 2017. Ne, nestaví se otevřeně proti víře a náboženství. Chce pouze poukázat na brutální zneužití idejí, které obsahuje, k instalaci fašistického teokratického režimu. Když se letmo ohlédneme do minulosti, v podstatě každá církev,včetně té katolické, měla ve své historii období, o kterých by bylo záhodno raději taktně pomlčet (myšleno poněkud eufemisticky). Totéž lze samozřejmě s úspěchem aplikovat i "na opačné straně kurtu". S důsledky uplatňování komunistické ideologie v praxi se musíme ještě stále vyrovnávat, a bude to asi trvat ještě delší dobu. Totalitní myšlení a praktiky jsou pro generaci, která poznala jen dobu nesvobody, něčím jako cejch vypálený v jejich mysli. Ale abych příliš neodbočoval: kniha je skvělá a všem ji doporučuji.