Tohle je kniha devíti příběhů o strastech a slastech herního vývoje... no, spíše těch strastech. Podíváte se za oponu vývoje a problémů kolem Deus Ex, Bioshock Infinite, Dead Space, Kingdoms of Amalur a dalších. Ty příběhy a postavy v nich se částečně prolínají. Vidíme zde designéry či grafiky, jak putují z jednoho projektu či studia do dalšího a říkají si, že jdou do velké firmy a špatné zkušenosti, které zažili v předchozí štaci, se jim už nikdy nemůžou stát a ono je to ještě horší. Vidíme zde megalomanské projekty s nulovou zkušeností, korporace, které nevědí co chtějí a nekompetetní manažery. Vedle toho ale vidíme vášeň pro hry, vášeň a často sebevraždný boj dotlačit vysněný projekt do finále a taky radost, když se to po všech těch dramatech, chybějících penězí a nástrah kolem vydavatelů povede. 

 Autor dává často do střetu různé světy a pohledy na věc. V jednom příběhu si zaměstnanci stěžují, jak naprd je to dělat hru pro velké studio s neschopným vedením, aby v další kapitole zakusili realitu indie vývoje a že to není zas taková pohodička, když si musí ty peníze sehnat a nebo nedejbože si je sami vydělat. Pak zas vidíte příběh sportovní megastar, která většinu svých peněz (hodně peněz) utopí v megaprojektu velké hry, která má porazit World of Warcraft a bez pořádného managementu to celé prošustruje na zaměstnancích a jejich luxusních benefitech s nulovým výsledkem. Kniha mi přišla mnohem vyváženější než první Krev, pot a pixely. Ukazuje stále na problémy a dramata kolem vývoje her, ale z mnohem více úhlů. Nic není úplně černobílé a tu knihu můžete tak číst dvěma způsoby. Buď jste fanoušek her a chcete vědět, co se dělo na pozadí a trochu u toho kroutit hlavou a říci si, že tenhle job by nebyl pro vás. Nebo jste z oboru a inspirujete se a poučíte na chybách jiných. Každý, kdo si říkal, že jemu by se to nemohlo stát, tak většinou platí, že jemu se to už dávno děje, jen o tom ještě neví. Herní průmysl je ještě celkem mladý a extrémně dynamický obor a stále se rozvíjí, jak autor knihy sám s oblibou říká, že tvůrce hry "zároveň natáčí film a vyrábí kameru." Předchozí kniha u nás nevyšla v úplně ideálním překladu a to hlavně z pohledu terminologie, která je u her velmi specifická. Brněnské nakladatelství Host se poučilo a tentokráte je překlad skvělý a ani jednou to při čtení nezaskřípalo. Doufám, že prodeje knihy budou dobré, protože je zde plno dalších knih kolem her, herních superstar a herního vývoje, které bychom si zasloužili číst v češtině. Takže pokud vám herní průmysl není cizí, tak si knihu kupte a podpořte tím vznik dalších.

Super pozadí nejen pro hráče. Všichni gameři (včetně mě) by rádi pracovali v herním průmyslu. Tahle knížka je takový odstrašující příklad, proč mít hry pouze jako konzument a zábavu a nikoliv živobytí. Vzestupy a pády studií s sebou nesou hlavně pády normálních lidí, kteří často do poslední chvíle neví, že zítra si budou moct přispat. Trošku škoda, že jsme se nedozvěděli nějaké pikošky i o evropsých studiích, ale tenhle americký sen bude platný asi všude. Dneska už tyhle pády moc nevidíme, ale zrovna při čtení oznámili Mimimi (tvůrci Desperados 3, Shadow Tactics a nově Shadow Gambit), že to balí. Příliš noho energie zaplatíte za příliš silnou dávku stresu. Úplně rozumím, že tenhle business vás může pěkně sežvýkat a o to víc si vážím tvorby, kterou nám každoročně servírují.