Tohle je kniha devíti příběhů o strastech a slastech herního vývoje... no, spíše těch strastech. Podíváte se za oponu vývoje a problémů kolem Deus Ex, Bioshock Infinite, Dead Space, Kingdoms of Amalur a dalších. Ty příběhy a postavy v nich se částečně prolínají. Vidíme zde designéry či grafiky, jak putují z jednoho projektu či studia do dalšího a říkají si, že jdou do velké firmy a špatné zkušenosti, které zažili v předchozí štaci, se jim už nikdy nemůžou stát a ono je to ještě horší. Vidíme zde megalomanské projekty s nulovou zkušeností, korporace, které nevědí co chtějí a nekompetetní manažery. Vedle toho ale vidíme vášeň pro hry, vášeň a často sebevraždný boj dotlačit vysněný projekt do finále a taky radost, když se to po všech těch dramatech, chybějících penězí a nástrah kolem vydavatelů povede. 

 Autor dává často do střetu různé světy a pohledy na věc. V jednom příběhu si zaměstnanci stěžují, jak naprd je to dělat hru pro velké studio s neschopným vedením, aby v další kapitole zakusili realitu indie vývoje a že to není zas taková pohodička, když si musí ty peníze sehnat a nebo nedejbože si je sami vydělat. Pak zas vidíte příběh sportovní megastar, která většinu svých peněz (hodně peněz) utopí v megaprojektu velké hry, která má porazit World of Warcraft a bez pořádného managementu to celé prošustruje na zaměstnancích a jejich luxusních benefitech s nulovým výsledkem. Kniha mi přišla mnohem vyváženější než první Krev, pot a pixely. Ukazuje stále na problémy a dramata kolem vývoje her, ale z mnohem více úhlů. Nic není úplně černobílé a tu knihu můžete tak číst dvěma způsoby. Buď jste fanoušek her a chcete vědět, co se dělo na pozadí a trochu u toho kroutit hlavou a říci si, že tenhle job by nebyl pro vás. Nebo jste z oboru a inspirujete se a poučíte na chybách jiných. Každý, kdo si říkal, že jemu by se to nemohlo stát, tak většinou platí, že jemu se to už dávno děje, jen o tom ještě neví. Herní průmysl je ještě celkem mladý a extrémně dynamický obor a stále se rozvíjí, jak autor knihy sám s oblibou říká, že tvůrce hry "zároveň natáčí film a vyrábí kameru." Předchozí kniha u nás nevyšla v úplně ideálním překladu a to hlavně z pohledu terminologie, která je u her velmi specifická. Brněnské nakladatelství Host se poučilo a tentokráte je překlad skvělý a ani jednou to při čtení nezaskřípalo. Doufám, že prodeje knihy budou dobré, protože je zde plno dalších knih kolem her, herních superstar a herního vývoje, které bychom si zasloužili číst v češtině. Takže pokud vám herní průmysl není cizí, tak si knihu kupte a podpořte tím vznik dalších.

Co se počítačových her týče, v minulosti jsem hrála counter strike, the sims a jednou World of Tanks a Zaklínače. Jinak by se o mně rozhodně nedalo říct, že bych byla videoherní nadšenec a po večerech hrála nějaké hry. Oproti mně ale můj přítel sedí nad podobnými hrami každý večer. Proto i když mně osobně hry blízké nejsou, tak se o videohry zajímám alespoň částečně, a to hlavně kvůli němu. A nelze říct, že by to byla nudná a nezajímavá oblast, ba naopak. Proto když mi @hostbrno nabídlo tuto knížku, nadšeně jsem souhlasila s přečtením. A musím říct, že pokud hledáte knihu, která by Vám alespoň částečně rozšířila obzory ohledně videoherního průmyslu, tak Press Reset je to pravé. Jako čtenáři máme možnost vidět za oponu vývoje aplikace. Vidíme vzniky, zániky, ale i veškeré problémy, které jako běžný hráč na konci řetězce nemáme šanci vidět. Z knihy jsem opravdu překvapená, nic podobného jsem do této doby nečetla a zjistila jsem spoustu nových poznatků ke kterým bych se jinak určitě nedostala! Za knihu moc děkuji @hostbrno Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce.