Pravěk a jiné časy

“Krutý svět popsaný jazykem čistým jako voda ze studánky.” Tato věta v popisu knihy naprosto vystihuje její obsah. Příběhy několika postav, ať už skutečných nebo “nadpřirozených” , vyprávěné z pohledu jejich času mě naprosto uchvátily. Spojení přírody a lidských osudů v těžké době pomocí starodávných mýtů je velmi působivé, zajímavé je i použití motivů (mlýnku, života a smrti, těla a duše, utrpení…). Pro mě nejvýraznějším je motiv Boha, kniha má díky němu výrazný duchovní rozměr. Bonusem je nádherný jazyk i výborný překlad Petra Vidláka.

Obávám se, že si nejsem jistá, co si z této knihy mám odnést a v čem tkví její jedinečnost. Nerozumím větě, která knihu charakterizuje jako „krutý svět popsaný jazykem čistým jako voda ze studánky“. Mám vypsáno několik vět pro jejich prozaičnost, ale pár krásných formulací ještě nedělá literaturu výjimečnou. Jazyk mi přišel převážně jednoduchý, místy až obyčejný, byť se občas objevila pasáž, která mě zaujala. Co se týče děje – ano, jedná se o popis krutého světa, jak v jeho přirozenosti, tak i v nepřirozených, až magických vrstvách. Styl autorky mi ale nesedl a krutost postav i událostí jsem proto vnímala bez většího emočního dopadu, téměř lhostejně. Celá kniha na mě působila jako směs (para)filozofických úvah o Bohu, lidech a násilí, zahalená do něčeho, co je označováno za vyšší literaturu.