Po 4 letech jsme se dočkali pokračování skvělé oddechovky Co když jsme to my! Pořád jsme to my navazuje přesně tam, kde předchozí kniha skončila. Nejedná se sice o žádnou nezapomenutelnou záležitost, ale ta čtivost a hlavně skvělé charaktery postav mě ke knize vždy připoutají. Musela jsem vědět, jak to s Arthurem a Benem dopadne! Myslím si, že jsem ve výsledku dostala to, co jsem očekávala, ale zároveň mohla být kniha prostě kratší, místy jsem měla pocit, že je děj zbytečně natahovaný... Pokud ale hledáte neskutečně milou, čtivou youngadultovku se super postavami, pak bude tahle série to pravé pro vás!

Tak byla to jízda, byl to zážitek. Umocnil jsem si ho tím, že jsem se nejdříve vrátil k prvnímu dílu Co když jsme to my, což byl dobrý nápad, protože druhý díl je prošpikován odkazy na děj prvního dílu. Bena a Arthura nelze nemilovat, stejně jako všechny ostatní protagonisty, včetně jejich milujících rodičů. Celý příběh obou knih byl nakonec - přes všechny peripetie - završen opravdu velkou romantikou, která smazala rozpaky nad koncem prvního dílu. Návrat obou kluků k sobě a jejich vyznání lásky bylo fakt dojemné, až mi vhrkly slzy do očí. Druhý díl tak zcela změní optiku hodnocení i dílu prvního. Velmi oceňuji autory, jak dokázali odlišit prožívání šestnáctiletých hrdinů v prvním díle, a uvažování přece jen trochu dospělejších (ale ne úplně) hrdinů ve druhém díle o 2 roky později. Také během celého příběhu druhé knihy se postupně stupňovalo napětí mezi oběma kluky, až na hranici únosnosti, kdy už jsem se nemohl dočkat, až to rozseknou. A musel jsem čekat až téměř k samému závěru - klobouk dolů před spisovatelským uměním autorů. Osobně mi bylo asi nejvíce líto citlivého Mikeyho, a škoda, že aspoň v závěru nebyl zmíněn, jak vše překonal. Báječný oddechový a optimistický příběh, nádherná gay romance, určitě doporučuji, a nejlépe číst oba díly hned po sobě.