Co když jsme to my

POZOR, MŮJ KOMENTÁŘ MŮŽE BÝT LEHCE SPOILEROVÝ! Teda na to, jak mám LBGT romány většinou ráda, tak tady jsem se bohužel dost trápila. Obecně mi dost nevyhovuje koncept lásky na první pohled, kdy se dva lidi znají sotva deset minut, prohodí spolu pár slov a už jsou do sebe beznadějně zamilovaní a vypadá to na konec světa, když nebudou spolu. A to byl u této knihy největší problém. Oba hlavní hrdinové stavěli vztah absolutně na ničem. Růžové brýle, komunikace mezi nimi dost špatná, chemie mezi nimi nulová. Za mne fakt ne-e. Celý vztah byl dost uspěchaný, rychlý a pro mne tak bohužel dost nereálný. To, co oba hrdinové tvrdili, že cítí, jsem jim prostě nedokázala věřit. Další problém byl pro mne v tom, že většinu postav poznáváme jen povrchově. O to smutnější to je, když jsem tento pocit měla i u hlavních postav, což bych u tohoto typu příběhu fakt nečekala. Do půlky knihy jsem dokázala udržet pozornost, ale v druhé půlce jsem se začínala dost nudit a začínalo mi být skoro jedno, co se bude s hlavními hrdiny dít. Cítila jsem nutkání přeskakovat. Dvě hvězdy tak dávám za to, že autoři mají milý, nenáročný styl psaní, a také za vedlejší postavu Dylana, který byl zábavný - jako postava mne bavil nejvíc. Mrzí mne to... Nemohu si pomoct, ale co jsem tak sledovala reakce ostatních čtenářů, mám dojem, jako bych četla úplně jinou knihu... :-(

Kniha plynula rychle a jednoduše, očekávaně... Jak jsem se blížil ke konci, tak se mě znocňoval pocit, že tohle číst dál už nechci. Cosi mě na tom zklamalo, i když chápu, co autoři tímto zakončením sledovali. Místy poetické, dojemné. Všichni jsme někdy byli mladí. Je prima se někdy odpoutat od reality a zamířit do vod, které dýchají mládím a ideály, které bohužel končí mnohdy v jejich popření.