Pominuté chvály

Pominuté chvály jsou úžasné. Prosté a obyčejné, přesto obnažují až na dřeň. Ukazují, že i ve slabosti, opovržení, v naší každodenní malosti a malichernosti je šance. Je ale potřeba chtít vidět věci jinak, neměřit je svým pohodlím a svým jedem. Musím říci, že kniha mnou hodně otřásla. Taky jsem jedovatá až běda. Zároveň se mi ale nabídla i cesata, jak ten jed začít odevzdávat Bohu.

Druhá kniha, kterou jsem přečetl od kněze Štěpána Smolena. Chytrý nápad, řekl jsem si po přečtení úvodního slova. Pochválit a vyzvednout témata, která jsou spíše podružná a bez všeobecné pozornosti. Asi nejvíce mě zaujala hned první rozvaha Chvála neznabožek, která přesně korespondovala s názvem. Vyústěním bylo, že nebylo slov a to přesně sedlo… Někdy se záměr názvu chvály s následným textem úplně nepotkal, ale to nevadí. Čtení „Smolenových chval“ bylo příjemné v mnohém poučné se zkratkovitým humorem, jež mi zlehka a sympaticky připomíná humor Zdeňka Šmída. Jediné, nad čím jsem malinko kroutil hlavou bylo, že autor pravé křesťanství vpasoval do katolicismu… Ale laskavými slovy majora Huga z Rozmarného léta, taky v tomto duchu glosuji “proč bychom to nepřipustili“…:)