Planetky

od Lundiakové jsem ještě nic nečetl, tak jsem zkusil její novou sbírku s 11 povídkami a závěrečnou poémou z let 2010-2023, moc mě neoslovily, ale autorčina imaginace je vskutku originální, ve starších textech převládají náladové útržkovité básnické obrazy s minimem děje buď erotického ražení (Kůže je ještě bílá), nebo dokumentující svérázné bytosti městské periferie (Čudočka, Džodžo, Holota), v novějších - většinou dosud nepublikovaných - sílí dějovost, objevuje se dialog, snaha vystavět příběh s aktuálním společenským námětem (Lasička - psychická nemoc, Rudé dveře - dětský domov, Blahonauti - nevěra, U Slepejch - uprchlíci z Ukrajiny)

Strašná nuda. Snad bych to měl rozepsat víc, ale ty povídky mě znudily tak, že snad někdy příště, teď na to nemám těsně po dočtení sil. Takže jenom: strašná (a bohužel strašně špatně napsaná) nuda. Tak.